Stránky o mých myšlenkách, věcech okolo teologie a křesťanské

Děj se odehrává v Jeruzalémě, během židovských svátků stánků (Sukót), posledním ze tří židovských poutních svátků. Tento svátek se pomalu chýlí ke konci a Ježíš vystupuje před lidem...

Když [to] tedy slyšeli mnozí z jeho učedníků, řekli: "To je tvrdá řeč. Kdo ji může poslouchat?" Když ale Ježíš v sobě poznal, že jeho učedníci na to reptají, řekl jim: "To vás pohoršuje? A [co] kdybyste viděli Syna člověka, jak vystupuje [tam], kde byl dříve? Duch je ten, kdo obživuje; tělo není nic platno. Slova, která vám mluvím já, jsou Duch a jsou život. .....

Byl jeden muž z Efrajimského pohoří jménem Míkajáš. Přiznal se své matce: „Těch tisíc sto šekelů stříbra, které ti byly vzaty, pro něž jsi dokonce vyřkla přede mnou kletbu, to stříbro je u mne, já jsem je vzal.“

Tato epištola je NEJ: bylo o ní vedeno asi nejvíce sporů z celého kánonu NZ. Také je asi nejvíce ovlivněna helénismem.