Stránky o mých myšlenkách, věcech okolo teologie a křesťanské

Druhá Petrova

Tato epištola je NEJ: bylo o ní vedeno asi nejvíce sporů z celého kánonu NZ. Také je asi nejvíce ovlivněna helénismem.

Historický kontext

„Zprávy o životě církve v posledních čtyřech desetiletích prvního století odhalují, že sbory v té době byly „sužovány bludy“ a „trhány všelijakým dělením.“ Objevovaly se rozličné úchylky od pravdy; měla-li církev zůstat věrná pravé víře, musela nad ní neustále bdít.

Falešná učení nevznikala pojednou a neočekávaně. Judaistické tendence, které se objevovaly již v Antiochii a se kterými musel Pavel po celý svůj život zápasit, byly předchůdci všelijakých bludů, které potom ve sborech vznikaly. Mezi korintskými věřícími byli například takoví, kteří tvrdili, že mrtví nebudou vzkříšeni k novému životu (1K 15,12). Považovali se asi stále za křesťany, popření vzkříšení zesnulých nepovažovali za nic důležitého. Pavel však ukázal, že takový blud ohrožuje samotné základy křesťanské víry. Také efezký sbor byl ohrožen. Starším tohoto sboru Pavel řekl, že po jeho odchodu mezi ně přijdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.  I mezi nimi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu[1]. V dopisech Timoteovi a Titovi kladl velký důraz na čistotu učení a předpověděl, že „v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami[2].“ Předvídal dokonce, že „přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím[3].“ Naplnění těchto proroctví se uskuteční snad až na konci věků, tendence k němu jest však patrná už v prvém století.

V té době bylo napsáno pět malých epištol, aby ve sborech postavily hráz trendu k falešným učením. Jejich smyslem nebyla diskuse s herezí, ba nesnažily se ani za každou cenu na bludy útočit. Jejich přístup k problému je spíše pozitivní. Jsou ovšem silně ovlivněny nebezpečím té doby, které ohrožovalo sbory snad ještě více než pronásledování. Pronikání pohanských myšlenek do církve se vždycky ukázalo tou největší překážkou růstu a života církve.

Doba vzniku se nedá jednoznačně určit, je však jisté, že epištola byla napsána až po roku 60.[4]“

Autor

O Petrovo autorství se vedlo (a nejspíš stále vede) mnoho sporů. Tradiční badatelé zastávají názor, že Petrovi nelze autorství jednoznačně odepřít, kritičtí badatelé tvrdí, že mu ani nelze jednoznačně přisoudit.

Většina vykladačů Písma popírá Petrovo autorství a to z důvodu, že ve druhém století se o tomto dopise nikdo nezmiňuje, ani tehdy známí apologeti. To ale neznamená, že již v té době nemohla být napsána, mohla být jen málo rozšířena a tak se o ní nikdo nezmiňoval. První zmínkou, jistým svědkem tohoto dopisu je Origénes na počátku 3. století.

Za kanonickou byla epištola uznána později,byla jí přisouzena apoštolská autorita.

Detaily lze najít v NBS, BS – Novotný, www.bible.org a dalších publikacích…

Osnova

1.      Intro                                          1,1-2

2.      Život spasených                         1,3-15

3.      Svědectví apoštolů                     1,16-18

4.      Proroctví                                    1,19-21

5.      Falešní proroci                            2,1-3

6.      Bůh potrestal nevěrné                 2,4-8

7.      Ti, kdo nejdou za Bohem           2,9-22

8.      Poslední čas a jak v něm žít        3,1-18

1. Intro 1,1-2

V úvodu se představí autor dopisu (epištoly) jako Šimon Petr a jsou uvedeni jeho adresáti: těm, kdo dostali stejně vzácnou víru jako my spravedlností našeho Boha a Zachránce Ježíše Krista (1,1b). Z toho můžeme usoudit, že epištola je určená pro všechny křesťany (není specifikován sbor, ani geografická lokalita, kam je dopis adresován[5]). Následuje požehnání milosti, pokoje a rozhojnění poznání našeho Boha a Zachránce Ježíše Krista.

2. Život spasených 1,3-15

Tento oddíl podává jakýsi návod na to, jak by měli spasení lidé žít. Ke konci druhé kapitoly pak mluví o nehezkém konci, který čeká ty, co tak žít nebudou. Oddíl začíná velice povzbudivou pasáží: „Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti…“ (1,3).

Kritická slova v oddílu:

·        1,3c - skrze poznání (διὰ τῆς ἐπιγνώσεως)

·        1,4a – tím … (δι᾿ ὧν) - doslova „skrze ně“ (δόξης καὶ ἀρετῇς – slávu a projevy božské moci a božských skutků)

·        1,4b - skrze ně (διὰ τούτων)

·        1,5a – a právě proto… (καὶ αὐτὸ τοῦτο δὲ)

·        1,7b – bratrská náklonnost (τῇ φιλαδελφίᾳ) – doslova „bratrská láska“

·        1,8a - tyto vlastnosti (ταῦτα) – doslova „tyto věci“

·        1,8c – pro poznání… (εἰς τὴν ... ἐπίγνωσιν)

·        1,10a - Proto, bratři,tím více …(διὸ μᾶλλον, ἀδελφοί, ...)

·        1,11a – Tak vám … (οὕτω ... ὑμῖν)

·        1,12a - Proto vám … (Διὸ ... ὑμᾶς)

Důležité verše:

·        Máte-li totiž tyto vlastnosti a rozhojňují-li se, způsobí, že nebudete nečinní ani neplodní pro poznání našeho Pána Ježíše Krista. Kdo však tyto vlastnosti nemá, je slepý, krátkozraký; zapomněl, že byl očištěn od svých starých hříchů. (1,8-9)

·        Proto, bratři, tím více se snažte upevňovat svoje povolání a vyvolení; neboť budete-li to činit, nikdy nepadnete. (1,10)

·        Proto vám hodlám tyto věci stále připomínat, ačkoliv o nich víte a jste utvrzeni v přítomné pravdě. Považuji však za správné probouzet vás tím, že je připomínám, dokud jsem v tomto stanu svého těla. (1,12-13)

·        Toto především vězte, že žádné proroctví Písma není záležitostí vlastního výkladu. (1,20)

Momenty k zamyšlení:

·        Jsou v textu skutečně narážky na gnózi? Nebo se gnóze stala herezí nebezpečnou pro sbory, kam Petr psal tuto epištolu a tak používá gnostický slovník, kterému dává nový význam? Pokud v textu jsou narážky na gnózi, jsou hned vyvraceny, proto si nemyslím, že by gnóze byla větším problémem tohoto listu. Petr sice používá slova, která byla pro gnózi běžná, nicméně každá narážka vede buď ke Kristu přímo, nebo přes jeden odkaz. Momenty, které se nalézají v této perikopě:

o       „… skrze poznání …“ (1,3c)

·        [… διὰ τῆς ἐπιγνώσεως …]

o       „… abyste se skrze ně stali účastníky Božské přirozenosti …“ (1,4b)

·        [..., ἵνα διὰ τούτων  γένησθε θείας κοινωνοὶ φύσεως …]

o       „… a doplňte … ctnost poznáním …“ (1,5b)

·        […ἐπιχορηγήσατε …τῇ ἀρετῇ τὴν γνῶσιν …]

o       „… pro poznání …“ (1,8c)

·        […εἰς τὴν … ἐπίγνωσιν …]

·        Kristus nepřímo. Tak bych formuloval několik slovních spojení, kterými Petr odkazoval na to, co bychom měli dělat jako členové sborů, kam píše, ale nejsou to odkazy na Krista přímo (momenty jsou zvýrazněny):

o       Jeho (ta) božská moc nám darovala (to) všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání toho, který nás povolal vlastní (tou) slávou a mocí… (1,3)

o       Tím nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste se skrze ně … (1,4)

o       Máte-li totiž tyto vlastnosti a rozhojňují-li se, způsobí, že … (1,8a)

o       Kdo však tyto vlastnosti nemá, je … (1,9a)

o       Proto, bratři, tím více se snažte upevňovat svoje povolání a vyvolení; neboť budete-li to činit, nikdy nepadnete. (1,10)

o       Tak vám bude … (1,11a)

o       Proto vám hodlám tyto věci stále připomínat… (1,12a)

o       … tím, že je připomínám … (1,13b)

o       … abyste si mohli i po mém odchodu toto všechno pokaždé připomínat. (1,15)

·        Motivace vynaložit všechno úsilí a doplnit víru ctností, … je „… abyste se skrze ně stali účastníky Božské přirozenosti a unikli zkáze, …“ (1,4b) [… ἵνα διὰ τούτων γένησθε θείας κοινωνοὶ φύσεως ἀποφυγόντες τῆς  ἐν κόσμῳ ἐν ἐπιθυμίᾳ φθορᾶς.]

o       Je větší uniknout zkáze, nebo stát se účastníkem Božské přirozenosti?