Římanům 4
-
Kontext z minulého oddílu
-
Zjevení Boží spravedlnosti skrze Krista Ježíše
-
Bůh ospravedlňuje všechny, kdo věří. Nedělá rozdíly mezi lidmi zasvěcenými (Židé) a nezasvěcenými (pohané), všichni jsou na tom totiž stejně. Zhřešili všichni a všichni jsou Bohem zadarmo ospravedlněni skrze víru v Krista Ježíše.
-
Ospravedlnění je na základě víry a je tu pro všechny
-
Bůh ospravedlnil všechny, ne jen některé. Je nutné to přijmout vírou. Víra zákon (podle kterého bychom byli odsouzeni za náš hřích) neruší, ale potvrzuje (místo nás byl potrestán Ježíš).
-
Text se týká všech
-
Pavel sice adresuje dopis do Říma, ale týká se všech křesťanů.
-
Text oddílu (Římanům 4)
Nová Smlouva (KMS) |
Greek New Testament (UBS4 / NA27) |
Český ekumenický překlad (ČEP) |
Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš praotec podle těla? 2 Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem. 3 Neboť co říká Písmo? 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.' 4 Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti. 5 Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost. 6 Tak i David vypravuje o blahoslavenství člověka, jemuž Bůh připisuje spravedlnost bez skutků: 7 'Blahoslavení jsou ti, jejichž nepravosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty. 8 Blahoslavený je muž, jemuž Pán vůbec nepřipočte hřích.' 9¶ Vztahuje se toto blahoslavenství jen na obřezané, nebo také na neobřezané? Říkáme totiž: 'Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.' 10 Jak mu tedy byla počtena? Byl už obřezán, či ještě ne? Nebyl obřezán, ale byl ještě před obřízkou 11 a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou, aby byl otcem všech věřících mezi neobřezanými, aby tak také jim byla připočtena spravedlnost, 12 a aby byl otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, ale kráčejí také ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou. 13¶ Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry. 14 Neboť jsou-li dědici ti, kteří jsou jimi ze Zákona, je víra zbytečná a zaslíbení je zrušeno. 15 Zákon působí hněv. Kde však není Zákon, tam není ani přestoupení. 16 ¶ Dědictví je proto z víry, aby bylo podle milosti a aby bylo toto zaslíbení platné pro veškeré potomstvo, nejen pro ty, kdo jsou ze Zákona, ale i pro ty, kdo jsou z víry Abrahamovy, jenž je otcem nás všech, 17 jak je napsáno: 'Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.' Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo. 18 On proti naději na základě naděje uvěřil, že se stane otcem mnohých národů podle toho, co je řečeno: 'Tak bude tvé potomstvo.' 19 A neochabl ve víře, ani když mu bylo asi sto let; ačkoliv pohleděl na své již umrtvené tělo a na odumřelé lůno Sářino, 20 nezačal v nevěře o Božím zaslíbení pochybovat, ale byl posílen ve víře, když vzdal slávu Bohu, 21 a nabyl pevného přesvědčení, že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit. 22 Proto mu to také bylo počteno za spravedlnost. 23 To, že mu to bylo počteno za spravedlnost, nebylo však napsáno jen kvůli němu, 24 nýbrž také kvůli nám, kterým to má být počítáno, nám, kteří spoléháme na toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. 25 On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
|
Τί οὖν ἐροῦμεν εὑρηκέναι Ἀβραὰμ τὸν προπάτορα ἡμῶν κατὰ σάρκα; 2 εἰ γὰρ Ἀβραὰμ ἐξ ἔργων ἐδικαιώθη, ἔχει καύχημα, ἀλλ᾽ οὐ πρὸς θεόν. 3 τί γὰρ ἡ γραφὴ λέγει; Ἐπίστευσεν δὲ Ἀβραὰμ τῷ θεῷ καὶ ἐλογίσθη αὐτῷ εἰς δικαιοσύνην. 4 τῷ δὲ ἐργαζομένῳ ὁ μισθὸς οὐ λογίζεται κατὰ χάριν ἀλλὰ κατὰ ὀφείλημα, 5 τῷ δὲ μὴ ἐργαζομένῳ πιστεύοντι δὲ ἐπὶ τὸν δικαιοῦντα τὸν ἀσεβῆ λογίζεται ἡ πίστις αὐτοῦ εἰς δικαιοσύνην· 6 καθάπερ καὶ Δαυὶδ λέγει τὸν μακαρισμὸν τοῦ ἀνθρώπου ᾧ ὁ θεὸς λογίζεται δικαιοσύνην χωρὶς ἔργων, 7 Μακάριοι ὧν ἀφέθησαν αἱ ἀνομίαι καὶ ὧν ἐπεκαλύφθησαν αἱ ἁμαρτίαι· 8 μακάριος ἀνὴρ οὗ οὐ μὴ λογίσηται κύριος ἁμαρτίαν. 9¶ ὁ μακαρισμὸς οὖν οὗτος ἐπὶ τὴν περιτομὴν ἢ καὶ ἐπὶ τὴν ἀκροβυστίαν; λέγομεν γάρ, Ἐλογίσθη τῷ Ἀβραὰμ ἡ πίστις εἰς δικαιοσύνην. 10 πῶς οὖν ἐλογίσθη; ἐν περιτομῇ ὄντι ἢ ἐν ἀκροβυστίᾳ; οὐκ ἐν περιτομῇ ἀλλ᾽ ἐν ἀκροβυστίᾳ· 11 καὶ σημεῖον ἔλαβεν περιτομῆς σφραγῖδα τῆς δικαιοσύνης τῆς πίστεως τῆς ἐν τῇ ἀκροβυστίᾳ, εἰς τὸ εἶναι αὐτὸν πατέρα πάντων τῶν πιστευόντων δι᾽ ἀκροβυστίας, εἰς τὸ λογισθῆναι [καὶ] αὐτοῖς [τὴν] δικαιοσύνην, 12 καὶ πατέρα περιτομῆς τοῖς οὐκ ἐκ περιτομῆς μόνον ἀλλὰ καὶ τοῖς στοιχοῦσιν τοῖς ἴχνεσιν τῆς ἐν ἀκροβυστίᾳ πίστεως τοῦ πατρὸς ἡμῶν Ἀβραάμ. 13¶ Οὐ γὰρ διὰ νόμου ἡ ἐπαγγελία τῷ Ἀβραὰμ ἢ τῷ σπέρματι αὐτοῦ, τὸ κληρονόμον αὐτὸν εἶναι κόσμου, ἀλλὰ διὰ δικαιοσύνης πίστεως. 14 εἰ γὰρ οἱ ἐκ νόμου κληρονόμοι, κεκένωται ἡ πίστις καὶ κατήργηται ἡ ἐπαγγελία· 15 ὁ γὰρ νόμος ὀργὴν κατεργάζεται· οὗ δὲ οὐκ ἔστιν νόμος οὐδὲ παράβασις. 16 ¶ διὰ τοῦτο ἐκ πίστεως, ἵνα κατὰ χάριν, εἰς τὸ εἶναι βεβαίαν τὴν ἐπαγγελίαν παντὶ τῷ σπέρματι, οὐ τῷ ἐκ τοῦ νόμου μόνον ἀλλὰ καὶ τῷ ἐκ πίστεως Ἀβραάμ, ὅς ἐστιν πατὴρ πάντων ἡμῶν, 17 καθὼς γέγραπται ὅτι Πατέρα πολλῶν ἐθνῶν τέθεικά σε, κατέναντι οὗ ἐπίστευσεν θεοῦ τοῦ ζῳοποιοῦντος τοὺς νεκροὺς καὶ καλοῦντος τὰ μὴ ὄντα ὡς ὄντα· 18 ὃς παρ᾽ ἐλπίδα ἐπ᾽ ἐλπίδι ἐπίστευσεν εἰς τὸ γενέσθαι αὐτὸν πατέρα πολλῶν ἐθνῶν κατὰ τὸ εἰρημένον, Οὕτως ἔσται τὸ σπέρμα σου, 19 καὶ μὴ ἀσθενήσας τῇ πίστει κατενόησεν τὸ ἑαυτοῦ σῶμα [ἤδη] νενεκρωμένον, ἑκατονταετής που ὑπάρχων, καὶ τὴν νέκρωσιν τῆς μήτρας Σάρρας· 20 εἰς δὲ τὴν ἐπαγγελίαν τοῦ θεοῦ οὐ διεκρίθη τῇ ἀπιστίᾳ ἀλλ᾽ ἐνεδυναμώθη τῇ πίστει, δοὺς δόξαν τῷ θεῷ 21 καὶ πληροφορηθεὶς ὅτι ὃ ἐπήγγελται δυνατός ἐστιν καὶ ποιῆσαι. 22 διὸ [καὶ] ἐλογίσθη αὐτῷ εἰς δικαιοσύνην. 23 Οὐκ ἐγράφη δὲ δι᾽ αὐτὸν μόνον ὅτι ἐλογίσθη αὐτῷ 24 ἀλλὰ καὶ δι᾽ ἡμᾶς, οἷς μέλλει λογίζεσθαι, τοῖς πιστεύουσιν ἐπὶ τὸν ἐγείραντα Ἰησοῦν τὸν κύριον ἡμῶν ἐκ νεκρῶν, 25 ὃς παρεδόθη διὰ τὰ παραπτώματα ἡμῶν καὶ ἠγέρθη διὰ τὴν δικαίωσιν ἡμῶν.
|
Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl? 2 Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem! 3 Co říká Písmo? 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.' 4 Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. 5 Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. 6 Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků: 7 'Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. 8 Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.' 9¶ Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: 'Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.' 10 Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní. 11 Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena, 12 i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou. 13 ¶ Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry. 14 Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno. 15 Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona. 16 ¶ Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech, 17 jak je psáno: 'ustanovil jsem tě za otce mnohých národů'. Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není. 18 On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal 'otcem mnohých národů' podle slova: 'tak četné bude tvé potomstvo'. 19 Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě; 20 nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, 21 že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil. 22 Proto mu to 'bylo počítáno za spravedlnost'. 23 To, že mu to 'bylo počítáno', nebylo napsáno jen kvůli němu, 24 nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, 25 jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění. |
-
Osnova
-
4,1-12 - Víra a skutky; blahoslavenství ospravedlněných
-
4,1-5 Skutky? Ospravedlnění z víry!
-
4,6-8 Spravedlnost bez skutků: Blahoslavení těch, kterým se nepočítá hřích
-
-
4,9-19 - Abraham a my: Zaslíbení dědictví skrze ospravedlnění z víry
-
4,9-12 Blahoslavenství se týká nás všech
-
4,13-15 Smysl víry, Zákon a hněv ze Zákona
-
4,16-22 Abrahamovi a jeho potomstvu (nám) byla dána spravedlnost z milosti
-
-
4,23-25 – Evangelium
-
Struktura textu
-
Skutky? Ospravedlnění z víry! (4,1-5)
-
Co jsou hlavní myšlenky v tomto oddílu?
-
Abraham je náš praotec (τὸν προπάτορα ἡμῶν) (4,1)
-
Je praotcem všech, kdo věří, aby byli ospravedlněni (4,11)
-
Co to pro mě znamená
-
Jsem ospravedlněn z víry stejně jako Abraham
-
Mám účast na zaslíbeních daných Abrahamovi a jeho potomstvu, protože jsem Abrahamův potomek (4,1;11;16)
-
4,1: Abraham, náš praotec podle těla
-
4,11: byl otcem všech věřících mezi neobřezanými
-
4,16: veškeré potomstvo, nejen pro ty, kdo jsou ze Zákona, ale i pro ty, kdo jsou z víry Abrahamovy, jenž je otcem nás všech
-
-
Pasáže psané o Abrahamovi a jeho potomstvu mi můžou být přímým povzbuzením
-
-
-
Podle těla (κατὰ σάρκα) (4,1)
-
V kontextu vlastního úsilí jsou skutky ospravedlnění snahou podle těla, nechávat si něco před Bohem, na co si nedám sáhnout, ale jako eso to budu tahat z rukávu, až dojde na lámání chleba.
-
V kontextu rodové linie (Abraham je náš tělesný praotec) – Židé jsou podle těla součástí národa
-
-
Skutky (ἔργα) před Bohem nic neznamenají (4,2)
-
Snaha ospravedlnit sám sebe
-
Jsou snahou podle těla
-
Ospravedlnění si nelze odpracovat, jediná cesta, jak jej lze získat je přijmout jej (ospravedlnění) vírou (4,3).
-
-
Víra se počítá za spravedlnost (ἐλογίσθη ... εἰς δικαιοσύνην) (4,3-5)
-
Ospravedlnění je z víry, nikoliv ze skutků
-
Abrahamovi bylo za spravedlnost počteno to, že uvěřil Bohu (4,3)
-
Mzda se nedává z milosti, ale z povinnosti (4,4) - z povinnosti by nás čekal akorát tak rozsudek smrti kvůli našemu hříchu.
-
Nepracovat pro svou spravedlnost, ale spoléhat na toho, který ospravedlňuje (4,5)
-
Co znamená nepracovat pro svou spravedlnost?
-
To znamená věřit
-
Co znamená věřit?
-
Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. (Žd 11,1)
-
Spoléhat na toho, který ospravedlňuje (Ř 4,5)
-
Spoléhat na toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána (Ř 4,24)
-
-
-
-
Spravedlnost bez skutků: Blahoslavenství těch, kterým se nepočítá hřích (4,6-8)
-
Nepočítá se (nám) hřích - dobrá zpráva
-
Blahoslavenství člověka, jemuž Bůh připisuje (λογίζομαι) spravedlnost bez skutků (4,6-8)
-
Kdo je blahoslavený a co to znamená?
-
SZ výraz označuje stav štěstí a blaha (šťastný ten, kdo)
-
smyslem není to, že ten, o kom je řeč, se nutně cítí šťastným (blaženým), ale je šťastný vzhledem k objektivní skutečnosti, známé tomu, kdo blahoslavenství pronáší. (BS Novotný)
-
Hlediskem, jímž se toto prohlášení řídí, je ovšem skutečnost Boží. Z tohoto hlediska se o pravém štěstí (blahoslavenství) člověka rozhoduje podle jiných měřítek, než je okamžitý zdar, blaho a tedy i pocit štěstí. (BS Novotný)
-
-
Jsme blahoslavení
-
Co to v našem životě znamená?
-
Je to vědomí faktu, že jsme blahoslavení, nikoliv radost haleluja.
-
Jsme šťastní z eschatologického pohledu.
-
Jsme blahoslavení protože Bůh nám vůbec nepočítá hřích - z toho plyne, že nemůžeme mít žádné zásluhy na této skutečnosti - Bůh nepočítá hřích na základě milosti, nikoliv naší snahy a tak se tím nemůžeme chlubit ostatním lidem (chlouba byla vyloučena 3,27)
-
Blahoslavenství je pronášeno z vyšší (Boží) perspektivy.
-
Víme, že se máme dobře a jsme šťastní lidé, i když o tom třeba ani nevíme.
-
-
-
Blahoslavenství se týká všech kdo věří (4,9-12)
-
Jak se nás může toto blahoslavenství týkat, když bylo dáno Abrahamovi?
-
Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost ještě před tím, než uvěřil.
-
Obřízku přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, aby byl otcem všech věřících mezi neobřezanými, aby také jim byla připočtena spravedlnost (4,11)
-
Smysl víry, Zákon a hněv (4,13-15)
-
Víra a Zákon
-
To dobré (zaslíbení dědictví světa) se Abrahamovi nedostalo díky Zákonu, ale díky spravedlnosti z víry
-
Abraham vírou vstoupil do situace - odpovídá na Boží povolání
-
Víra je odpověď na povolání, nikoliv připojení se k nějakému systému
-
Zákon působí hněv. Kde není Zákon, není ani přestoupení. (4,15)
-
Zákon odhaluje hřích a dokonce jej provokuje (Ř 7,7-11) a tím přináší hněv
-
Přestoupení je překročení jasně dané hranice. Když není Zákon, hřích stále existuje, ale nemá již charakter přestoupení Zákona.
-
-
Spravedlnost byla dána z milosti; víra Abrahamova (4,16-22)
-
Dědictví (světa) je nám dáno z milosti, nikoliv podle Zákona
-
Abraham je otcem nás všech (4,16)
-
Abraham věřil, i když jeho zaslíbení mohlo znít jako výsměch, špatný vtip, nebo úplná blbost
-
Bůh může učinit to, co zaslíbil
-
Evangelium (4,23-25)
-
Máme podíl na Abrahamově ospravedlnění z víry (4,23)
-
Nám má být za spravedlnost počteno to, že spoléháme na toho, kdo vzkřísil z mrtvých Ježíše (4,24)
-
Ježíš byl vydán pro naše provinění (hřích) a vzkříšen pro naše ospravedlnění (z víry) (4,25)
-
Hlavní myšlenky
-
Víra vs. Skutky
-
Abraham je náš praotec – týká se nás vše jemu zaslíbené
-
Blahoslavení
-
Ospravedlnění z víry
-
Kde není zákon, není ani přestoupení
-
Víra
-
Co Bůh slíbil je mocen i učinit
-
Závěr
-
Jsme ospravedlněni z víry, nikoliv ze skutků (podle těla)
-
Ospravedlnění pro nás znamená blahoslavenství
-
Jsme dědici zaslíbení daných Abrahamovi