Stránky o mých myšlenkách, věcech okolo teologie a křesťanské

BNT John 7:25 :Elegon ou=n tinej evk tw/n ~Ierosolumitw/n\ ouvc ou-to,j evstin o]n zhtou/sin avpoktei/naiÈ ²⁶ kai. i;de parrhsi,a| lalei/ kai. ouvde.n auvtw/| le,gousinÅ mh,pote avlhqw/j e;gnwsan oi` a;rcontej o[ti ou-to,j evstin o` cristo,jÈ ²⁷ avlla. tou/ton oi;damen po,qen evsti,n\ o` de. cristo.j o[tan e;rchtai ouvdei.j ginw,skei po,qen evsti,nÅ <sup>28</sup> e;kraxen ou=n evn tw/| i`erw/| dida,skwn o` VIhsou/j kai. le,gwn\ kavme. oi;date kai. oi;date po,qen eivmi,\ kai. avpV evmautou/ ouvk evlh,luqa( avllV e;stin avlhqino.j o` pe,myaj me( o]n u`mei/j ouvk oi;date\ <sup>29</sup> evgw. oi=da auvto,n( o[ti parV auvtou/ eivmi kavkei/no,j me avpe,steilenÅ <sup>30</sup> VEzh,toun ou=n auvto.n pia,sai( kai. ouvdei.j evpe,balen evpV auvto.n th.n cei/ra( o[ti ou;pw evlhlu,qei h` w[ra auvtou/Å ³¹ VEk tou/ o;clou de. polloi. evpi,steusan eivj auvto.n kai. e;legon\ o` cristo.j o[tan e;lqh| mh. plei,ona shmei/a poih,sei w-n ou-toj evpoi,hsenÈ

³² h;kousan oi` Farisai/oi tou/ o;clou goggu,zontoj peri. auvtou/ tau/ta( kai. avpe,steilan oi` avrcierei/j kai. oi` Farisai/oi u`phre,taj i[na pia,swsin auvto,nÅ ³³ ei=pen ou=n o` VIhsou/j\ e;ti cro,non mikro.n meqV u`mw/n eivmi kai. u`pa,gw pro.j to.n pe,myanta, meÅ <sup>34</sup> zhth,sete, me kai. ouvc eu`rh,sete, ÎmeÐ( kai. o[pou eivmi. evgw. u`mei/j ouv du,nasqe evlqei/nÅ <sup>35</sup> ei=pon ou=n oi` VIoudai/oi pro.j e`autou,j\ pou/ ou-toj me,llei poreu,esqai o[ti h`mei/j ouvc eu`rh,somen auvto,nÈ mh. eivj th.n diaspora.n tw/n ~Ellh,nwn me,llei poreu,esqai kai. dida,skein tou.j {EllhnajÈ <sup>36</sup> ti,j evstin o` lo,goj ou-toj o]n ei=pen\ zhth,sete, me kai. ouvc eu`rh,sete, ÎmeÐ( kai. o[pou eivmi. evgw. u`mei/j ouv du,nasqe evlqei/nÈ

^NKB John 7:25 Někteří z Jeruzalémských tedy říkali: "Není snad tohle ten, kterého chtějí zabít? ²⁶ A hle, mluví svobodně a nic mu neříkají. Copak [už] hodnostáři opravdu poznali, že toto je skutečně Kristus? ²⁷ Ale o tomto víme, odkud je, až však přijde Kristus, nikdo nebude vědět, odkud je." ²⁸ Když pak Ježíš vyučoval v chrámu, zvolal: "Znáte mě a také víte, odkud jsem. A nepřišel jsem sám od sebe, ale Ten, který mě poslal, je pravdomluvný a vy ho neznáte. ²⁹ Já ho ale znám, neboť jsem od něho a on mě poslal." ³⁰ Snažili se ho tedy zajmout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina. ³¹ Mnozí ze zástupu však v něho uvěřili a říkali: "Až přijde Kristus, udělá snad více znamení, než udělal tento?" 

³² Farizeové [však] uslyšeli zástup, jak o něm vede takové řeči, a tak farizeové a velekněží poslali služebníky, aby ho zatkli. ³³ Ježíš jim tedy řekl: "Ještě kratičký čas jsem s vámi; potom odejdu k Tomu, který mě poslal. ³⁴ Budete mě hledat, ale nenajdete; a [tam,] kde já budu, vy nemůžete přijít." ³⁵ Židé si tedy mezi sebou řekli: "Kam se chystá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít do řecké diaspory a učit Řeky? ³⁶ Co je to [za] slovo, které řekl: 'Budete mě hledat, ale nenajdete; a [tam], kde jsem já, vy nemůžete přijít'?"

^NIV John 7:25 At that point some of the people of Jerusalem began to ask, "Isn't this the man they are trying to kill? ²⁶ Here he is, speaking publicly, and they are not saying a word to him. Have the authorities really concluded that he is the Christ? ²⁷ But we know where this man is from; when the Christ comes, no one will know where he is from." ²⁸ Then Jesus, still teaching in the temple courts, cried out, "Yes, you know me, and you know where I am from. I am not here on my own, but he who sent me is true. You do not know him, ²⁹ but I know him because I am from him and he sent me." ³⁰ At this they tried to seize him, but no one laid a hand on him, because his time had not yet come. ³¹ Still, many in the crowd put their faith in him. They said, "When the Christ comes, will he do more miraculous signs than this man?"

³² The Pharisees heard the crowd whispering such things about him. Then the chief priests and the Pharisees sent temple guards to arrest him. ³³ Jesus said, "I am with you for only a short time, and then I go to the one who sent me. ³⁴ You will look for me, but you will not find me; and where I am, you cannot come." ³⁵ The Jews said to one another, "Where does this man intend to go that we cannot find him? Will he go where our people live scattered among the Greeks, and teach the Greeks? ³⁶ What did he mean when he said, 'You will look for me, but you will not find me,' and 'Where I am, you cannot come'?"

^CE1 John 7:25 Tu řekli někteří Jeruzalémští:„Není to ten, kterého chtějí zabít? ²⁶ A hleďte, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Snad nedošli přední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš? ²⁷ Ale o tomto člověku víme, odkud je. Až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“ ²⁸ Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal:„Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte. ²⁹ Já však ho znám, neboť jsem od něho a on mě poslal.“ ³⁰ Tehdy se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina. ³¹ Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali:„Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?“

³² Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o něm říká, a tak společně s velekněžími poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli. ³³ Ježíš řekl:„Ještě krátký čas budu s vámi, pak odejdu k tomu, který mě poslal. ³⁴ Budete mě hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete.“ ³⁵ Židé si říkali mezi sebou:„Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit? ³⁶ Co znamenají slova, jež řekl:‚Budete mě hledat a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít‘?“

Kontext: Dobové pozadí

• Židovské svátky

• Židé měli celkem tři poutní svátky, během kterých měli vykonat pouť do Jeruzaléma, navštívit chrám: Pesach, Šavuot a Sukót:

  • Pesach byl svátek, kdy si Židé připomínali vyvedení z Egypta.

  • Šavuot připomínal den, kdy Hospodin dal Mojžíšovi Zákon (Tóru).

  • Sukót je právě svátek stánků – díkůvzdáním za úrodu a připomínaly putování v poušti.

• Svátky stánků (Sukót)

  • „Tyto svátky se slavily 15. dne až 21. dne měsíce Tišri (září - říjen) a připomínaly putování Izraele pouští a zároveň byly poděkováním za sklizeň oliv, vinné révy a ostatní podzimní úrodu. Byly velmi populární, často spojené s radostným veselím. Židé bydlili ve stanech, zhotovených z ratolestí stromů a jako znamení radosti nosili při sobě plody ušlechtilých stromů (citrus) a palmové ratolesti. První den svátků a osmý den, následující po posledním dni této slavnosti, platily podobně jako šabat za dny svátečního klidu. V době Pána Ježíše se každý den konalo procesí k rybníku Siloe, odkud byla přinášena voda ve zlatým džbánu do jeruzalémského chrámu, kde byla vylévána na oltář. Chrám byl osvětlen světlem čtyř velkých menor (sedmiramenný svícen) celou noc, které mělo symbolizovat pravdu židovské víry. Tanec a hraní na flétny trvaly celou noc. Právě o těchto svátcích vystupuje Pán Ježíš s poselstvím: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije.“ (J 7, 37). „Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ (J 8, 12). O tomto svátku začínal cyklus čtení Tóry v synagogách.“ ¹

• Synagoga

  • „Slovo synagoga označuje shromáždění lidí a může také znamenat budovu, kde se shromáždění sešlo. Běžný, zvláště v Egyptě, byl též název proseuché (řecky „modlitebna“). Počátek shromažďování v synagogách je datován do doby exilu a v poexilní době se synagogou rozumí sejití ke čtení a studiu Zákona. Archeologické nálezy potvrdily existenci budov synagog v Egyptě ve třetím století před Kristem. Synagogy byly zakládány v každém městě, kde žili Židé. Stávali se centrem náboženského a společenského života židovského lidu. Sloužily jako školy (beth midraš), dům modlitby (beth tefillah), dům ke shromažďování (beth kennesseth) a soudní dům(beth din). Většinou se jednalo o kamenné budovy. V každé byla skříňka na ukládání svitků Písma, pódium s kazatelnou, lampy k osvětlení a lavice pro účastníky. Synagogální bohoslužby měly své těžiště v modlitbě a studiu Písma. Při bohoslužbách bylo nejdříve odříkáváno vyznání víry tj. Šema, dále chvály Boha zvané bekarot. Následovala obřadná modlitba 18 proseb (Šemoneh Esre), také zvaná Amida (protože se při ní stálo a po ní tiché modlitby účastníků. Čtení Písma začínalo čtením oddílu Zákona, který byl rozdělen na 154 oddílů a přečetl seza tři roky. Po čtení Písma následovalo kázání. Shromáždění bylo ukončeno požehnáním proneseným zpravidla knězem. Bohoslužby se mohly konat tehdy, bylo-li přítomno alespoň deset mužů. Pořádek bohoslužeb ovlivnil pořádek křesťanských shromáždění. Synagogy byly také společenským střediskem k setkávání během týdne. Konalo se zde vyučování Zákona. Pro židovstvo byla charakteristická také organizace sociální práce a pohostinnost.“²

• Kristus (Mesiáš).

  • Nejedná se o Ježíšovo příjmení (pokud bz se dalo o nějakém mluvit, bylo by to Nazaretský). Jedná se o titul. Kristus je přepisem řeckého christos, což znamená pomazaný, mesiáš (hebrejsky mašíjach) a jedná se o titul prorokovaného spasitele.

  • „… až se nakonec pojmem »Pomazaný« vytvářela představa ideálního krále, významného nábožensky jako nástroje Boží svrchovanosti a důkazu Boží věrnosti k zaslíbení, že založí království spravedlnosti, jehož nositelem bude Izrael.“³

  • „V odbě apoštolské se tento titul stal Ježíšovým vlastním jménem; shrnuje ve šťastné syntéze tituly, které si Ježíš sám přivlastnil. Spojuje tak jeho osobu pevným poutem s tisíciletou nadějí židovského národa, čekajícího na příchod Mesiáše, syna Davidova.“⁴

• Farizeové (proudy judaismu). V judaismu existovalo několik proudů praktikování víry: farizeové, saduceové, zéloti a esejci. Všichni očekávali příchod Božího království, ale každý jej očekával jiným způsobem.

  • Farizeové

    • Ve zkratce věřili, že Boží království příjde, když všichni budou přesně dodržovat všechny zákony, nařízení a ustanovení z Tóry. Kromě této psané tradice měli i tradici ústní (halacha), která obsahuje pravidla správného chování.

    • „Farizeové se jako strana uvnitř židovstva začínají formovat na začátku makabejského povstání. Vzešli pravděpodobně z kruhů tzv. chasidů (zbožných), kteří zdůrazňovali přísné dodržování zákona. Máme zprávy o tom, že farizeové jako strana působí již v době Jochanana Harkána I. kolem roku 135 př. Kr. Od 1. století př. Kr. Jsou již považováni za nejváženější, nábožensky nejvlivnější a vedoucí skupinu židovstva. Farizeové představují to nejušlechtilejší, co židovstvo vytvořilo. Jako jediná židovská strana přestáli války s Římany a měli poselství pro lid i po porážce Bar Kochby. Oni jediní zachránili z trosek židovského národa to, co mohlo být zachráněno. Judaismus, jenž se uplatňoval v dalších stoletích, byl ve své podstatě farizeismem. Talmud je jejich dílem a další rabínská literatura jen dále rozvíjí jejich základní principy a stanoviska. Farizeové jsou představiteli ortodoxní linie uvnitř židovstva.“⁵

  • Saduceové

    • „Podle Josepha Flavia jsou saduceové malí v počtu, ale přední v důstojnosti a vlastnictví vysokých úřadů. Jsou stranou vznešených a bohatých. Tvořili významnou frakci ve veleradě a měli politické vedení národa v rukou. Také velekněz byl ustanovován z jejich kruhů. Saduceové uznávali pouze závaznost Pentateuchu (5 knih Mojžíšových). Pro případy v Tóře nepředvídané je tu autorita učitelského úřadu kněží. Je to však autorita sekundární, lidská, nezávazná. Prakticky to znamená, že o čem Pentateuch výslovně nemluví, či pro co tam nejsou dány předpisy, je ponecháno volnému uvážení. Spisů ani proroků si saduceové příliš nevážili. Farizejskou halachu odmítají. … Popírali Boží prozřetelnost. Podle jejich představ Bůh ani nezasahuje do dějin, ani se nestará o jednotlivého člověka. Nevěřili v nový budoucí věk, ani neočekávali příchod Mesiáše. Zdůrazňovali jen pozemskou existenci člověka. Každý je již zde na zemi potrestán za to, co vykonal zlého. Víru ve vzkříšení z mrtvých popírali, protože vzkříšení prý nelze dokázat z psané Tóry. Také o existenci andělů a duchů nechtěli nic slyšet (Sk 23,8). Dobré a zlé má svůj původ pouze ve svobodné vůli člověka. Jedná se tedy o směr, který sice teoreticky nepopírá Boží existenci, ale směřuje k praktickému ateismu.“⁶

  • Zéloti

    • Horlivci. Snažili se docílit svých cílů použitím násilí. Hlavní překážku v příchodu Božího království viděli v římské říši.

    • „Základní myšlenky a organizace zélótského hnutí pocházejí pravděpodobně od Judy Galilejského, který po nařízeném daňovém soupisu obyvatel v roce 6 po Kr. vedl se svými přívrženci boj proti Římanům (Sk 5,37). Zélóti učili, že je lépe zemřít, než se podrobit cizí nadvládě. Jsou připraveni použít i násilných prostředků, aby byla dosažena výlučná vláda Boží. Zatímco esejci, viděli největšího nepřítele v současném velekněžském rodu v Jeruzalémě, zélóti jej spatřovali v římském císaři. Vyhlásili Římu boj na život a na smrt. Starozákonní postava Pinchase (Nu 25) jim sloužila za příklad horlivosti. Členové tohoto hnutí mají různé další pojmenování – lupiči, sikariové, barjone, Galilejci. Svým významným dílem přispěli k rozpoutání války proti Římanům a válečná porážka znamená konec tohoto hnutí.“⁷

  • Esejci

    • „Tvořili asketické bratrstvo, kam byli přijímáni jen ti, kteří zachovávali přísné předpisy řádu. Nesměli se ženit, majetek měli společný. Teprve po dvouleté zkušební lhůtě mohl být nový uchazeč přijat za člena tohoto řádu. Tato společnost proklamovala rovnost a bratrství. Podobně jako farizeové pečlivě studují Zákon. Jeho dodržování bylo vysoce ceněno. Jeden z předpisů řádu nařizoval, aby přestoupení Zákona bylo zabráněno i za cenu smrti člověka. Velký důraz je kladen na obřadné očišťování, společná jídla, ale i na společnou modlitbu při východu a západu slunce a při jiných příležitostech. Esejci se rozešli s chrámovou zbožností a přestali docházet na svátky do Jeruzaléma. Měli též odlišný kalendář od oficiálního židovstva. Nedávné nálezy v Kumránu (1947) v blízkosti Mrtvého moře, přinesly mnohé nové poznatky o tomto společenství. Význam kumránských nálezů je také v tom, že nám dávají poznat rukopisy Starého zákona před dvěma tisíci lety. Jejich znění je v překvapivé shodě se zněním dnešním. O příslušnosti Kumránu k esejskému hnutí většina badatelů nepochybuje. Kumrán byl zřejmě centrem celého hnutí. Hlavním nedostatkem esejců bylo, že se obrátili zády ke světu a mysleli na zachránění sebe sama. Všechno mimo sebe viděli jako nečisté a ovládané zlými duchy. Lidi rozdělili na syny světla a syny tmy. V souvislosti s očekáváním konce dnů vyhlíželi Mesiáše, který bude nástrojem spásy v Božích rukou. Očekávali Mesiáše – krále a Mesiáše – kněze. Mesiáš král je podřízen Mesiáši knězi. Ve spisech je často zmiňován Učitel spravedlnosti. Byl to zakladatel společenství, muž zbožný a opravdový a pro svou víru a učení mnoho trpěl. Víra v konečné vítězství dávala tomuto společenství sílu k nesení nemalých obětí.“⁸

• Diaspora (rozptýlení).

  • „Většina Židů žila mimo Palestinu a bylo možné je najít v každém větším městě římské říše. V Alexandrii měli zvláštní čtvrť, kde žilo asi 2 miliony Židů. Mnoho jich žilo též v Římě. Židé byli osvobozeni od vojenské povinnosti, měli vlastní soudní pravomoc ve svých náboženských otázkách, směli stavět synagogy a vlastní hřbitovy. Vliv jejich náboženství se projevoval získáním proselytů i přívrženců označovaných jako bohabojní tj. mající úctu k pravému Bohu. Mnozí Židé v diaspoře podléhali vlivu helénismu, a proto i Nový zákon rozlišuje mezi hebreji a helénisty (Sk 7).“⁹

Kontext: historický a literární kontext oddílu

• Izrael nemá samostatnost, je okupovanou římskou provincií, která je považována za problematickou. V době Ježíše je již asi 100 let pod římskou nadvládou

• Dorozumívací jazyk je řečtina (KOINH; latina se ještě neuchytila, to potrvá ještě dvě a půl století) a jazykem lidu je aramejština. Hebrejsky mluví jen židovská náboženská elita a vzdělanci.

• Děj se odehrává v Jeruzalémě, během židovských svátků stánků (Sukót), posledním ze tří židovských poutních svátků. Tento svátek se pomalu chýlí ke konci a Ježíš vystupuje před lidem.

Nápady k textu

• V. 25 – 27: Nejistota ohledně Ježíšovy osoby.

• V. 31 – Lidé říkali, že Ježíše poslal Bůh, ale postupně ztrácejí jistotu.

• V. 32 – farizeové a velekněží – duchovní vedení lidu, nejvlivnější skupiny.

• V. 33 – 34: odejdu k tomu, který mě poslal. … kde jsem já, tam vy přijít nemůžete.

• V. 36 – kdo je toto slovo?

Otázky do diskuze

• Proč lidé neznají „toho, který mě poslal“?

• Co znamenají slova, jež řekl:‚Budete mě hledat a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít‘?“