Stránky o mých myšlenkách, věcech okolo teologie a křesťanské

Problém zla

Zpracování tématu z křesťanského pohledu pro apologetické použití

Úvod

V tomto eseji se pokusím vyrovnat se s problémem zla v tomto světě. Jako svoji výchozí pozici výslovně uvádím křesťanství a právě z tohoto pohledu se tématem budu zabývat. Již svatý Augustin si kladl otázku „Unde malum?“ Odkud zlo? Podívejme se na náš problém blíž. Tento esej si neklade nárok na to být nějakou obsáhlejší prací, ani vyřešení otázky zla. Má být spíše zamyšlením z křesťanského pohledu nad tématem a prezentací autorových postojů.

Definice zla

Začněme definicí zla jako takového. Co je to zlo? Záhy zjišťujeme, že již sama definice je problematická.

„Během lidských dějin bylo dáno už mnoho odpovědí. Někdo sobecký řekne, že zlo je to, co jemu škodí. Někdo myslí na druhé a řekne, že zlo je to, co škodí lidem. Kdo věří v Boha řekne, že zlo je hřích, kterým rozbíjíme lidskou i Boží lásku. Všechny ty odpovědi mají něco do sebe, ale nevystihují zlo plně.“¹

Za definicí zla se ale může skrývat něco jiného. Přesně definovat, něco pojmenovat, znamená určit tomu jasné hranice, a tím to dostat pod svou moc. Se zlem se to ale má tak, že čím víc a přesněji se jej snažíme definovat, tím víc nám proklouzává mezi prsty. Bible nikde nelíčí, co zlo je, ale jak funguje. Zlo se hebrejsky řekne ra ([r;), což „označuje vše, co je opakem dobrého, libého, zdravého, příjemného a užitečného.“² Řecky se zlo řekne kakon (kako,n), ponéros (ponhro,j), faulos (fau/loj). Další výrazy pro zlo jsou: chattát (taJ'x;) pro zlo jako omyl, avat (tw:[') pro zlo jako překroucení pravdy, pešá ([v;P,) je výraz pro zlo jako zrada či útěk od praporu, kešer (rv,q,) pro zlo jako spiknutí, zradu, mara^h (hr'm') pro zlo jako rebelii, vzdor a pak je nejhorší - rášá ([v'r') pro zlo jako zpupný vzdor, svévoli.

Aurelius Augustinus (svatý Augustýn) učil, že „Podobně jako ticho je absencí hluku, tma absencí světla, je i zlo absencí, nedostatkem dobra a ne samostatným principem.“³

Otázka původu zla, která často následuje, je pro mnohé lidi snahou o ospravedlnění sebe sama a omluvy za své činy, protože předpokládají, „že zlo přichází odněkud odjinud: buďto od těch druhých, anebo od Pána Boha, který to na světě nezařídil dost důkladně.“⁴ Zde bych byl opatrný, protože by bylo příliš laciné svést všechno zlo buď na druhé, protože jsou zlí a jejich rozhodnutí zlo působí, a nebo na nějakou mocnost⁵ nás daleko přesahující a zbavit se tím veškeré zodpovědnosti.

Druhy zla

Po dalším přemýšlení nám vyplouvají na povrch dvě roviny zla – subjektivní (zlo si způsobím sám, ať již vědomě či nevědomě, ať úmyslně, či omylem) a objektivní (přírodní katastrofy, zlo způsobené nějakou mocností). Dalším způsobem, jak kategorizovat zlo, může být rozdělení na fyzické zlo (například zemětřesení, tornáda, povodně, …) a morální zlo.

Existuje zlo, které nás spoutává. Tímto zlem jsou lidské závislosti (ať už na čemkoliv), jež nelze jen tak snadno přemoci, protože tyto závislosti můžou být onou mocností, která zotročuje člověka. Pak je také zlo, které člověk způsobuje sám, omylem nebo úmyslně. Dále máme zlo způsobené druhými lidmi a my jsme jeho obětí. A potom máme zlo způsobeno tragédií (přírodní katastrofy, nehody, náhody), ze kterého je těžké kohokoliv obvinit. Posledním zlem je zlo způsobené mocnostmi mimo náš svět, které ale nejsou vidět, proto je těžké se s nimi vypořádat. Toto zlo nelze jen tak pominout, protože Bible o něm na mnoha místech mluví.

Toliko bychom asi měli na úvod k tématu zla. Nyní se pokusím s tímto problémem vypořádat z křesťanského hlediska: některá východiska uvedu jako axiomy, protože jejich definice a apologetická obhajoba (ať již z logického nebo jiného hlediska) by přesahovala možnosti tohoto eseje. Biblické odkazy budu uvádět v Českém ekumenickém překladu a také v originálním jazyce podle BHS (Biblia Hebraica Stuttgartensia 4 ed.) a NA²⁷ (Nestle-Alland 27 ed.).

Člověk, Bůh a existence zla

Jak se tedy vypořádat s existencí zla? Především by si měl být člověk vědom, že mnoho zla si způsobuje sám. Je to jeho přirozeností, protože je, jak Bible učí, zkažen hříchem⁶. Ne zákonitě všechno zlo je způsobeno člověkem, ale podle C. S. Lewise je ho podstatná část.

„… možnost bolesti je obsažena v samotné podstatě světa, v němž se duše setkávají. Když se duše stanou zlými, určitě této skutečnosti využijí k tomu, aby si navzájem škodili, a tato skutečnost je ze čtyř pětin vysvětlením lidského utrpení. Byli to lidé, ne Bůh, kdo vymyslel mučidla, biče, vězení, otroctví, střelné zbraně, bajonety a bomby. … Přesto však existuje mnoho utrpení, za které lidé nemohou.“⁷

C. S. Lewis ve své knize Problém bolesti popisuje zlo jako prostředek, který nás zbavuje našich iluzí o tomto světě a nutí nás uvědomit si, že nemůžeme být sobecky „soběstační“ a zůstat na jednom místě v životě a nikdy se neposunout dál, nerůst. Také existence zla a bolesti nás nutí přemýšlet reálně: „Jestliže počáteční, nejméně důrazné působení bolesti rozbíjí iluzi, že je všechno v pořádku, pak ono další a důraznější působení rozbíjí klam, že všechno, co máme, ať již je to samo o sobě dobré či zlé, je pouze naše, a že s tím vystačíme.“⁸

Lze tedy Boha obvinit ze zla? Slovy apoštola Pavla „mh. ge,noito“⁹ - rozhodně ne! „Bůh je od všeho zlého oddělen a v žádném případě za zlo nenese odpovědnost.“¹⁰ „Bůh jako svatý ovšem reaguje na zlé, zvláště to, kterého se dopouští jeho lid, a tak dopouští zlé ve smyslu neštěstí jako trest za hřích [Ex 5,22n].“¹¹ Zlo, kterým je lid stíhán není ale však vždy trestem za hříšné jednání člověka nebo národu. Někdy ale Bůh dovoluje ve své svrchovanosti zlo i z jiných důvodů, než je trest za hřích, ale vždy mu určuje jasné meze (viz. kniha Jób¹²). Dalo by se také říci, že existence zla je cenou za lidskou svobodu, kterou Bůh lidi obdařil. Nechtěl nás mít jako roboty, co budou bezvýhradně poslušné jeho vůli, ale chtěl mít s lidmi vztah. Aby to bylo možné, musel dát lidem svobodnou vůli, a tím pádem i možnost postavit se proti Bohu.

Křesťan by si měl být vědom toho, že Bůh je jediný (Deuteronomium 6,4)¹³, svrchovaný, vševědoucí a všemocný¹⁴ a že vše, co se děje, je pod Boží mocí a kontrolou. Zlo v tomto pojetí tedy není důsledkem souboje dvou božstev (jako například v Zarathuštrismu¹⁵), dobrého a zlého, ani množství zla není výsledkem toho, že ten zlý má právě navrch. Právě naopak, je to jediný Bůh, který má vše pod kontrolou. Prorok Izajáš tlumočil Boží slovo: „Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.“¹⁶

„Proroci považovali Hospodina za poslední příčinu zla, vyjádřeného bolestí, utrpením, či neštěstím. On ve své svrchovanosti toleruje zlo ve vesmíru, ovládá je a používá při řízení světa. Trestá jím hříchy jednotlivců i národů (Iz 45,7; Pláč 3,38; Am 3,6).“¹⁷

Naděje pro věřící

Právě s předchozí ideou souboje dvou božstev je v polemice prorok Izajáš, který dává problému zla úplně jinou dimenzi, pohled, ve kterém je jiskřička naděje. Apoštol Pavel psal v dopise Římanům právě o této naději. Vše je v Božích rukou, a proto není důvod k obavám, ale k radosti, vždyť „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“¹⁸

Boží svrchovanost nad zlem je možné vidět například v knize Jób, v prvních dvou kapitolách, kde satan dostává určitou moc nad Jóbem, ale vždy je omezen tím, kolik zla na něj dovolí Hospodin seslat: „Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj." A satan od Hospodina odešel.“¹⁹ Právě toto je pro věřící lidi základ naděje. Naděje v to, že vše co v životě přichází, je v Božích rukou. A protože křesťané také věří, že Bůh je dobrý, nedopustí na nás víc, než bychom mohli zvládnout: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“²⁰ Právě proto se mohou křesťané s nadějí řídit tím, co píše apoštol Pavel do Říma: „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“²¹

Závěr

Na otázku jak se vypořádat se zlem odpověď asi jen tak nenalezneme. Ke zlu se tedy můžeme postavit v zásadě dvěma způsoby.

Za prvé se můžeme nechat přemoci zlem a propadat buď beznaději nebo tomu, že sami začneme páchat zlo. To je pohled, který je bezútěšný a strašlivý. Pokud se zlem necháme přemoci, vzdáváme boj za dobro, což je dle mého názoru nejen neetické, ale i špatné. Starý indiánský zákon říká, že ten, kdo jen nečině přihlíží zlu, je vinen stejně jako ten, kdo jej páchá.

Za druhé se zlu ze všech sil vzepřeme, přestože se to může jevit jako nerovný boj. Můžeme však bojovat s nadějí, kterou nám Bible dává. Je to naděje, že všechno zlé je k něčemu dobré. Bible říká, že Bůh je nakonec ten, kdo má všechno pod kontrolou a je ten, kdo je mocen použít si všechno k dobrému²² pro spravedlivého²³ člověka. Tato naděje může živit naší vůli, kterou máme moc měnit mnoho v nás samotných a přemáhat tak zlo, které na nás doléhá.

„Jenom na nás to je, jací jsme, jestli takoví nebo makoví. Naše tělo je zahrada a naše vůle zahradníkem: a tak, ať už chceme nasít hluchavek nebo pěstovat salát, vysázet yzop nebo vyplet dymián, mít ji celou na jeden nebo rozdělenou na vícero druhů zelin, ať už z ní zanedbáním uděláme úhor nebo vzděláním eden – vždycky síla k tomu a pořádající moc je v naší vůli.“²⁴

Autorův dovětek

Protože tento esej může vyznít příliš jednostranně zaměřený, znovu zdůrazňuji, že se jedná o mojí odpověď, jakožto věřícího člověka na otázku zla tak, jak se s ním vypořádávám já. Doufám, že tento esej pomohl při vašem hledání pravdy a dal vám odpovědi na velice kontroverzní otázku problému zla, a nebo alespoň ukázal postoje věřících lidí v jiném světle, než jste byli zvyklí.



          Zkratky použitých biblických textů

ČEP: Český ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 2001.

NA²⁷: Nestle-Alland. Novum Testamentum Graece 27 ed. Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1993.

BHS: Elliger-Rudolph. Biblia Hebraica. Stuttgartensia 4 ed. Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1990.

Zdroje

Novotný, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1952. Fotomechanický přetisk vydání z roku 1952, Kalich, evangelické nakladatelství a Česká biblická společnost, 1992. Str. 1308-1310. ISBN: 80-7017-528-1.

Český ekumenický překlad Bible. Praha: Česká biblická společnost, 2001. ISBN: 80-85810-29-8.

Nestle-Alland. Novum Testamentum Graece 27 ed. Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1993. ISBN: 3-438-05100-1.

Douglas, J.D. ed. Nový Biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. Str. 1151-1152. ISBN: 80-85495-65-1.

Lewis, C. S. Problém bolesti. Praha: Návrat domů, 1998. Str. 71-87. ISBN: 80-85495-89-9.

Heller, Jan. Znamení odkazující k nebi. Praha: Vyšehrad, 2007. Str. 253-258. ISBN: 978-80-7021-975-1.

Software BibleWorks 7.0 s použitými biblickými texty: ČEP (2001), BHS 4ed (1990), LXX 9ed (1971), NA²⁷ (1993); lexikony BDB (heb.) a Thayer (řec.); ISBE Biblický slovník.

Apoštolské vyznání víry (http://cs.wikipedia.org/wiki/Apoštolské_vyznání)

Křesťanská filosofie http://www.phil.muni.cz/fil/antika/texty/13_filon_augustinus.htm

Užitečné webové odkazy

Bible21 on-line: http://online.bible21.cz/index.php

BibleServer (množství překladů, včetně českých – ČEP, SNC): http://www.bibleserver.com/

Řecký Nový zákon on-line: http://www-users.cs.york.ac.uk/~fisher/gnt/

Hebrejsko-anglický Starý zákon on-line: http://www.mechon-mamre.org/p/pt/pt0.htm

Wikipedia – on-line encyklopedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana

Biblické studie: http://www.biblicalstudies.org.uk/index.html

Křesťanská filosofie: http://www.phil.muni.cz/fil/antika/texty/13_filon_augustinus.htm