Pneumatologie (SYT)
EVANGELIKÁLNÍ TEOLOGICKÝ SEMINÁŘ
VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA TEOLOGICKÁ A SOCIÁLNÍ
David Živor, 2 TPČ (Dn)
2008/2009
Pneumatologie
Zpracování článku učení o Duchu svatém z knihy Kompendium evangelické dogmatiky od H. G. Pöhlmanna, s. 274, 304-307
Název kurzu: Systematická teologie
Vyučující: Jan Valeš
Podstatné body učení
Zpracováno podle stati De gratia (O milosti), kapitola Funkce Ducha sv. (Kristus a Duch sv. v přivlastňování spásy) kde byla nejobsáhlejší část o Duchu svatém. Podle Pöhlmanna je „dílem spíše jako osoba a dílem spíše jako neosobní síla1.“ Shrnutí pneumatologie v kapitole Funkce Ducha sv.2:
-
Duch svatý je „Christus paraesens“3. Specifikum Ducha svatého spočívá v tom, že skrze něho zde a nyní pociťuji Kristovu přítomnost, takže mé srdce plane.
-
Duch svatý však není jen intenzivní formou sttká(vá)ní s Bohem, které se uskutečňuje v Kristu. Vyjadřuje také moc (Dynamické pojetí Ducha: 1 K 2,4n; Sk 2,2nn) a svobodu, popř. neuchopitelnost Boha (J 3,8). V Duchu svatém dochází vyjádření nejen Boží kondescendence, nýbrž i Boží transcendence. Bůh se dává uchopit a přece zůstává neuchopitelný … V Duchu je nám tak blízko, že se vyměňuje s naším Já (Ř 8,36) – ale kvůli tomu se od nás nedá „strčit do kapsy.“ |Duch je Boží láskou, která však, jako žádná láska, nemůže být nikdy vynucena, která je svobodná.
-
Jiným charakteristickým znakem působení Ducha svatého je spontánnost, neočekávanost, nevypočítatelnost, neplánovanost (Sk 2,2; 16,6-7). „Působení Ducha“ je vlastní „nepředpověditelnost, nevykalkulovatelnost.“ Pro působení Ducha jsou typické „neočekávané, nepředvídatelné procesy, narušení životních pochodů a rutiny“. Duch svatý je nevykalkulovatelný Bůh.
Zvláštní přínos autora
Autorovým zvláštním přínosem jsou podněty ze současné diskuze nad tématem o Duchu svatém4.
Autor označuje za současný problém je to, že dnešní teologie trpí „akutním zapomenutím na Ducha5.“ Autor to vysvětluje slovy: „Tato theologie „je už po staletí natolik spjata s christocentrickou theologií druhého článku víry, že vedle toho upadla letniční událost v zapomnění.“6“
O působení ducha dále kniha uvádí: „... v pneumatologii nejde o lidskou přirozenost, nýbrž přímo o lidskou osobu, o mne a o tebe. Jako Kristovo prostřednictví spočívá v zástupnosti, tak Duch nepůsobí jen v nás a na nás, nýbrž vždy také s námi. Zahrnuje nás do svého jednání. Aktivizuje nás tím, že se stává aktivním7.“
Zajímavým námětem byl odstavec o tom, jak dnes mnozí křesťané prosazují christologii na úkor pneumatologie. Nebrání pneumatologii nikterak slepě, ba přímo naopak mi tento odstavec přišel jako zajímavý námět na přemýšlení do dnešních poměrů: „Vynášet pneumatologii proti christologii nebo dokonce pneumatocentriku proti christocentrice je zcela nemožné, uvážíme-li, že v NZ je Duch svatý s Kristem identifikován (2 K 3,17: „Ten Pán je Duch“ - janovský Paraklét, který je „Ježíšovou přítomností, když je Ježíš nepřítomen. … Jestliže Duch svatý není jníkým jiným než Duchem Kristovým, je christocentrika vždy též pneumacentrikou“8.“
Vlastní podnět
Zapomenutí na Ducha v evangelikálních církvích může (a také se to děje) vést k tomu, že se z milujícího společenství Kristova těla pomalu stává dobře fungující organizace, což je nepřípustné. Učení se smrskne pouze na dogmatiku o Otci a Synu, Duch však bývá opomenut. Společenství Kristovo, jež by mělo být vedeno Duchem Božím se tak přetváří v autoritářský mechanismus, který může navenek dobře fungovat, ale uvnitř může být prohnilý. Proto je dle mého názoru důležité více se soustředit na vyučování o Duchu (nikoliv však na úkor osob Otce a Syna).
Duch svatý je nejobtížněji uchopitelná osoba našeho Boha, proto je tak snadné nechat se strhnout špatným směrem. Je namístě být opatrný před příliš jasnými formulacemi (to už ze mě ale mluví zkušenost).
1s. 274
2s. 305-306
3Přítomný Kristus
4Kapitola Funkce Ducha sv. (s. 304)
5s. 304
6s. 304
7s. 304
8s. 305