Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mládež - Koloským 2,6-23

12. 3. 2009

Text kázání:

 

Přiznávám se vám, že častokrát mám silné tendence k tomu, abych si žil ve své víře sám, protože kolikrát mě společenství, naštve. Je plné lidí, co mi nesedí. Třeba to v našem sboru. Tam se děje takových věcí, které se mi nelíbí. Další věc je, že kolikrát si myslím, že nějaký konkrétní hřích je brzdou mého křesťanského života. Kdybych se tomu jenom vystříhal, kdybych se každý den n-krát modlil, můj křesťanský život by byl v pořádku. Poslední neděli jsem byl naštvaný a rozhozený z kázání, které jsem slyšel... Četl jsem Pavlův dopis Koloským a nejprve jsem tam našel to, co jsem slyšel – přesně jsem tam viděl ty špatné věci, které jsou zavrhované. Nakonec jsem ale byl usvědčen z toho, že bych měl správně začít u sebe.

Nuže, Pavlův dopis Koloským. Kontext: Město Kolosy je kousek od Efezu. Epištola byla určena přímo do Kolos (na rozdíl od např. Efezkým byla určena pro okruh sborů v okolí Efezu). Koloský sbor zápasil s herezí. Ta spočívala v ovlivněním židovské mysterijní sekty, jejíž jméno jsem zapomněl, ale to není důležité. Byla to sekta, která uctívala anděly, oddávala se přísné askezi a žila podle nesčetného množství pravidel, čímž si měli zasloužit spasení. Pavel jim radí, jak se s herezí vypořádat – zvěstuje Krista ve vší své plnosti.

ČTENÍ: Ko 2,6-13

Tento text lze rozdělit na dvě části. Začíná výzvou k tomu, abychom v Kristu žili, když jsme jej přijali za Pána a spasitele. První část nás varuje před myšlenkovým, nebo duševním úletem. To spočívá v upnutí se na nějaký myšlenkový systém, nějakou „zbožnou“ činnost, atd. Druhá část nás varuje před upnutím se na nějaký tělesný systém (akezi, dodržování zákazů a příkazů v tom, co se musí a nesmí, ...).

Může být mnoho faktorů, proč se mi zdá, že nejsem ten dobrý křesťan, ale ne všechny jsou pravdivé. Všechny ale mají stejný kořen: držíme se všeho možného, jen ne Krista. U individualismu je to držení se sám za sebe, u legalismu je to dodržování pravidel, u sobectví je to věčná nespokojenost se vším, co není podle mého gusta... Takových příkladů je mnoho, ale jedno mají společné: vždy, ať se to tváří sebezbožněji, je ve středu něco jiného než Kristus. Může to být činnost (modlitba, půst, askeze, čtení Bible, …), která je pro nás ale tím hlavním (tím pádem už nemůže být hlavní Kristus). Pro mě je kolikrát studium Písma takovou věcí, co mě duševně naplňuje a pak nehledám skutečné naplnění v Kristu.

Nenechte si vaši víru znechutit tím, co vám někdo říká. Naopak, zkoumejte všechna učení, pokud nejsou v rozporu s Písmem, a pokud ne a přesto se vám to nelíbí, zapřete sami sebe, neste každého dne svůj kříž a následuje Ježíše, protože k tomu nás Bůh volá. A také naopak, zkoumejte všechno, co se vám hodně líbí, protože to že je mi nějaké slovo příjemné, neznamená, že musí být správné.

Není snad tělesné, když si praktikuji zbožnost jenom v tom, co se mi líbí? Není tělesné právě vyhýbání se nepříjemným součástem víry? To je moje filosofie podle živlů světa, ve které nepřebývá plnost Božství. Tím nežiji v Kristu (jeho těle – církvi), ale sám, individualisticky (filosofie dnešní doby) si praktikuji to, co já pokládám za důležité. Zbyde mi zbožnost, kterou jsem si udělal sám, ale ne ta, kterou ustanovil Ježíš a nechám se tím svým systémem ovládat. Pak mnou zmítají moje momentální pohnutky. Na druhou stranu, není snad tělesné, když dodržuji všechna pravidla proto, abych je dodržel? Tím pádem je dodržuji pro sebe a ne proto, že je tu Kristus ustanovil.

Ten text jako celek na mě dýchnul tématem z minulé mládeže: buďte bdělí. V Písmu jsem našel podobné výzvy k tomuto tématu:

2 K 13,5a Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte.

1 J 4,1 Milovaní, nevěřte každému vnuknutíb, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.

1 K 16,13 Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní!

1 Pe 5,8 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil.

1 Te 5,21 Všecko zkoumejte, dobrého se držte.

Velké přikázání Mt 22,36-40: „‚Miluj Hospodinal, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38To je největší a první přikázání. 39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Na závěr řeknu, že naše pohnutky nebudou nikdy úplně čisté. Proto hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. O tom mluvil Filip předminule, na bdělost upozornil minule Martin. Všechno zkoumejte, dobrého se držte.

 

 

 

 

Pár nápadů na konec:

Nenechte si kázat nic jiného, než Ježíše Krista ukřižovaného a vzkříšeného. Cokoliv nad to jsou dodatky, ale podstatné pro spásu člověka je pouze toto.

Cokoliv, co není založené na Kristu je prázdná filosofie nepodstatná pro spasení. Neříkám tím, že není zajímavá, to v žádném případě. Je zde mnoho zajímavých filosofií, ale podstatné pro uspořádání života je pouze evangelium.

Kristus je naším životem, On je vítěz. Pokud se nám zdá, že

Ať vás nikdo (ani vy sami) nesoudí pro to, co děláte, pokud nesoudí s Kristem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář