Stránky o mých myšlenkách, věcech okolo teologie a křesťanské

 Nasycení pěti tisíců

Kázání: Jan 6,1-15

BJB Suchdol nad Odrou, 8.8.2010

Průvodní text: Žalm 23

¹ Po těchto událostech odešel Ježíš na druhou stranu Galilejského jezera, též zvaného Tiberiadského. ² Následoval ho však veliký zástup, protože viděl znamení, která činil na nemocných. ³ Ježíš pak vystoupil na horu a tam se posadil spolu se svými učedníky. ⁴ Blížil se Pesach, svátek Židů.

⁵ Ježíš pozvedl oči a když uviděl, že velký zástup přichází k němu, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleby, aby se najedli tito lidé?“ ⁶ Toto však řekl, aby ho zkoušel. On však věděl, co chce činit. ⁷ Odpověděl mu Filip: „Chleby za dvě stě denárů jim nestačí, aby každý trochu dostal.“ ⁸ Řekl mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: ⁹ „Je zde chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ ¹⁰ Ježíš řekl: „Posaďte ty lidi.“ Na tom místě bylo hodně trávy. Posadili se tedy muži v počtu asi pěti tisíc. ¹¹ Ježíš tedy vzal chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; stejně i z ryb tolik, kolik chtěli. ¹² Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nic nezahynulo.“ ¹³ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli. ¹⁴ Lidé viděli, že učinil znamení a řekli: „Tento člověk je pravdivý prorok, který přichází do světa.“ ¹⁵ Ježíš pak poznal, že se chystají přijít a unést jej, aby ho učinili králem, stáhl se opět na horu, on sám.

Tento příběh o zázračném nasycení velkého zástupu můžeme nalézt ve všech čtyřech evangeliích. V evangeliu podle Jana je však rozepsán nejpodrobněji a s trochu jinými důrazy než v ostatních evangeliích. Podívejme se tedy na tento oddíl blíže.

1.  

   Úvod (vv. 1-4)

   1.  

       

      Kontext

Oddíl začíná slovy „Po těchto událostech“, tedy po událostech popsaných v páté kapitole: Ježíš byl v Jeruzalémě na židovské svátky a tam uzdravil chromého a promlouval k Židům. Během této návštěvy Jeruzaléma uzdravil chromého u rybníka Bethesda (J 5,1-18), po kterém došlo došlo ke sporu o uzdravování v sobotu (J 5,10-18), Ježíš pak promluvil o svém poslání (J 5,19-30) a o svém svědectví (J 5,31-47).

Židé se Ježíše snaží zabít, protože zázrak uzdravení udělal na Šabat, a aby toho nebylo málo, ještě obvinil přítomné z toho, že se neřídí Mojžíšovým zákonem, což bylo podle farizeů dostatečným důvodem k jeho odstranění.

2.  

    

   Situace

Pokud si přiblížíme scénu, na které se odehrává veškerý děj, nalezneme se na břehu Galilejského jezera, na bezejmenné hoře, na kterou vystoupil Ježíš se svými učedníky. Následoval je veliký dav, který viděl Ježíšovy činy a zázraky, které činil na nemocných. Poslední informací, kterou se na úvod dozvíme je, že se blížil Pesach, židovské Velikonoce, nejvýznamnější svátek, který mohl zbožný Žid slavit.

3.  

    

   Pesach

Co tedy přesně pro Žida znamenal Pesach? Především to byla oslava vyvedení Izraele z Egypta, byl to svátek osvobození z otroctví. Během tohoto svátku, který trval týden, byli obětováni beránci v Jeruzalémském chrámě, jejichž krev byla vylita a tuk byl spálen. Pesach se slavil jedením nekvašených chlebů a pitím čtyř pohárů vína, přičemž čtvrtý pohár se nechával pro proroka Eliáše, jehož návrat lid očekával.

Tento svátek se v Bibli též označuje jako „svátek nekvašených chlebů“, protože týden před Pesachem byly všechny domácnosti pečlivě uklízeny a byl odstraněn veškerý kvas a všechny nádoby, v nichž byl byly očišťovány. Podle Josepha Flavia – židovského historika, který žil ve druhé poloviněprvního století, bylo o těchto svátcích v Jeruzalémě až tři miliony lidí.

2.  

   Problém (vv. 5-9)

   1.  

       

      Ježíš klade otázku o nasycení lidu

V této situaci se tedy nachází Ježíš se svými učedníky. Izraelský národ si bude připomínat nejdůležitější události své historie a zároveň se s tímto svátkem obnovují eschatologická očekávání příchodu Mesiáše, který vysvobodí národ z útlaku Římské okupace.

Ježíš se ptá Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se najedli tito lidé?“ Je to otázka, která vychází z Ježíšova zájmu o lidi, na rozdíl od zpráv v ostatních evangeliích. Je to otázka, kterou Ježíš klade, protože je mu podle Markova evangelia líto davu. Pokud se pokusíme vžít do situace Filipa, Ježíšova otázka nás musí vyděsit – vidíme před sebou obrovský zástup hladových lidí.

2.  

    

   Ježíš věděl, co che dělat

Zásadní prohlášení našeho oddílu však nalézáme v šestém verši: „On však věděl, co chce činit.“ Tato jakoby poznámka na okraj od vypravěče nám dává perspektivu, kterou měli mít nechápající učedníci – očekávání Ježíšova zázračného jednání.

Ježíš od počátku věděl, co chce udělat: Tato poznámka má pro výklad tohoto příběhu o zázraku a následné řeči klíčový význam. Typicky janovským způsobem Ježíš „věděl“, a má tedy pod kontrolou všechno, co se odehrává. Ježíšovo vědění trvá. Z této dominantní pozice se pokouší vést různé postavy ve vyprávění k plnějšímu porozumění uvedených událostí, a tak prohloubit jejich víru.

3.  

    

   Učedníci nechápou

Jaké byly reakce učedníků? Nepochopili Ježíšovu otázku, protože nevěděli, co chce jejich Učitel dělat, a začali přemýšlet o stavu zásob:

Filip počítal peníze, které by byly třeba na nákup obrovského množství chleba „Chleby za dvě stě denárů jim nestačí, aby každý trochu dostal.“ (200 denárů byl v Ježíšově době plat za tři čtvrtě roku, dnes by Filip řekl asi toto: „chleby za 150 000 korun by jim nestačily, aby se na každého dostalo…“). Filipova odpověď se omezuje na hmotný chléb, který by byl potřeba k nasycení tak velkého zástupu (v. 7). Jelikož učedníci byli u toho, když Ježíš mluvil o pokrmu, jež má díky bezpodmínečnému přijetí vůle toho, který ho poslal (4,32-34), Filip se patrně při tomto setkání mnoho nenaučil.

Ondřej se též vyjádřil ke stavu dostupných zásob: „Je zde chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ Ano, skutečně, co je pět chlebů a dvě ryby pro desetitisícový zástup lidí? Učedníci se vskutku ocitají v bezvýchodné situaci.

3.  

   Zázrak (vv. 10-13)

   1.  

       

      Situace

Do této zdánlivě bezvýchodné situace však opět vstupuje Ježíš. Opět přebírá iniciativu a bere situaci pevně do svých rukou. Přikazuje učedníkům, aby usadili lid. Kromě této zprávy máme k dispozici ještě dvě informace: na tom místě bylo hodně trávy a mužů bylo asi 5 000.

První zmínka je o tom, že „Na tom místě bylo hodně trávy.“ Co to znamená? Může nám to připomenout Žalm 23,2: „Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách“ a s ním i dobrého Pastýře, který se stará o své ovečky. Také se to zajisté váže k Ježíšovu příkazu „usaďte lidi“, neboť slovo, které je tu pro příkaz použito znamená uvolněnou pozici v pololeže, ve které se dříve jedlo. Neznamená to tedy jen „uzemnit“ lidi, aby během rozdávání chlebů nepobíhali, ale pohodlné usazení se k hostině.

Druhá zmínka je o velikosti davu. Jak obrovský dav to byl? Představte si stadion plný fanoušků na zápase Baníku, na které přišlo podle statistik za minulou sezónu 6763 diváků, což je přibližně stejné číslo. Věřím, že zástup před Ježíšem a jeho učedníky však byl ještě trochu větší, protože naše zpráva uvádí dvě slova pro „obsah“ davu: do verše deset čteme o zástupu lidí, v desátém verši je však psáno o počtu mužů. Posadilo se tedy asi pět tisíc mužů, nic se však nepíše o ženách a dětech, které tam nepochybně byly se svými muži. Konec konců, je to právě dítě, chlapec, který má oněch pět chlebů a dvě ryby.

2.  

    

   Nasycení

3.  

    

   Hojnost

Hojnost je to správné slovo, kterým by se dala tato situace popsat. Dvanáctý verš začíná slovy „Když se nasytili“. Ježíš dává další příkaz svým učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nic nezahynulo.“

V tento okamžik může pozornějším čtenářům naskočit asociace nasycení Izraelského lidu na poušti manou, protože toto je podobná situace, kdy veliký zástup následuje Božího muže a pak je to Bůh sám, kdo tento zástup nasytí zázračným způsobem. Další podobná situace je zachycena v 2Kr 4,42-44, kdy prorok Elíša nasytí sto mužů dvaceti ječnými chleby. Zas je v této situaci vidět Boží mocný zásah, kdy se milostivý Bůh postará i o materiální potřeby člověka, stejně tak jako se stará dobrý pastýř o své ovečky v Žalmu 23.

Učedníci mají za úkol sesbírat zbylé kousky, aby nic nezahynulo. Velikonoce a Večeře Páně se prolínají v připomínce praxe Exodu: Sbírali manu každý den, každý, kolik snědl. Mojžíš však přikazoval, aby se mana neskladovala, a mana, která byla schována se zkazila.

Ježíšův dar lidem, kteří za ním přišli s prosbou o chléb, nesmí být ztracen a učedníci mají pečovat o jeho zachování. Zbylé kousky jsou stále zde. Na rozdíl od many, kterou dal Bůh na poušti předkům Izraele úlomky, které dal Ježíš během oslavy Velikonočních svátků, se nekazí; jsou stále zde. Tradiční číslo dvanáct (košů nasbíraných zbylých kousků) naznačuje samo o sobě plnost. Ježíš přikázal svým učedníkům, aby se postarali o kousky, které zbyly, aby z nich mohli okusit i budoucí věřící, kteří budou chtít sdílet chléb rozdělovaný Ježíšem během oslavy Velikonočních svátků.

4.  

   Následky (vv. 14-15)

   1.  

       

      Lid rozpozná Boží zásah

2.  

    

   Lid nechápe

Reakce lidí na rozpoznání Božího zásahu je všelijaká, jen ne zbožná. Co čteme v 15. verši? „Ježíš pak poznal, že se chystají přijít a unést jej, aby ho učinili králem“. Lidé se chtěli zmocnit Ježíše a provolat jej mesiášským králem, dokonce násilím, proti jeho vůli. Chtěli Mesiášského krále, jež je měl osvobodit, což v tehdejších představách znamenalo, že Mesiáš je ten, kdo vybije Římany.

Tito lidé hledali někoho, kdo uspokojí jejich očekávání, a viděli v Ježíšovi proroka podobného Mojžíšovi na základě Hospodinova slova Mojžíšovi v Dt 18,15-18: „Hospodin tvůj Bůh, ti vzbudí z tvého středu, z tvých bratrů, takového proroka, jako jsem já – toho budete poslouchat (…) Ustanovím jim uprostřed jejich bratrů takového proroka, jako jsi ty. Vložím svá slova do jeho úst a bude k nim mluvit vše, co mu přikážu.“

3.  

    

   Ježíš odchází

Ježíšovo poslání mělo však mnohem vyšší cíle, to je důvod, proč se opět stáhl na horu, zcela sám. Nehodlal se účastnit vzpoury proti Římské říši, protože jeho poslání nebylo z tohoto světa, jak o tom sám promlouval na minulé svátky v Jeruzalémě. Ví, že mu chtějí vnutit královskou roli. Uchýlí se tedy zpět na horu, z níž sestoupil, aby zástup nasytil.

5.  

   Závěr

   1.  

       

      Rekapitulace

Ježíše následuje velký zástup lidí. Když nemá co jíst, a není, kde by se dalo sehnat tolik jídla pro tak velký zástup lidí, Ježíš se ujímá iniciativy v situaci, kterou má pevně pod kontrolou, neboť ví, co chce činit. Ježíš sám klade otázku svým učedníkům, sám rozděluje chleby a na závěr dává pokyn sesbírat zbylé kousky chleba. Tak ovládá celé dění od začátku do konce. To vše v době židovských Velikonoc, v nichž se oslavuje dar many.

2.  

    

   Aplikace

Vždyť sám Ježíš říkal: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“

Proto nás chci společně vyzvat k tomu, abychom si uvědomovali v našich životech vypravěčovu poznámku o tom, že Bůh ví, co chce dělat a tak očekávali Boží jednání v našich životech a to ve všech oblastech, když říkáme, že v Boha věříme a že mu důvěřujeme. Udělejme krok víry na vodu a spoléhejme se na něj, neboť Bůh sám ví, co che dělat.

Bohu není nic nemožné a Bůh sám je naším pastýřem, který se o nás postará jak v duchovním, tak i v materiálním zabezpečení našeho života a to i kdybychom šli roklí šeré smrti. Amen.