Jdi na obsah Jdi na menu
 


EVANGELIKÁLNÍ TEOLOGICKÝ SEMINÁŘ

VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA TEOLOGICKÁ A SOCIÁLNÍ

 

Vypracoval:

David Živor, 2 TPČ (Dn)

2009/2010

 

 

 

 

Ateismus

Definice, problém, náboženská zkušenost

 

3.5.2010

 

Název kurzu: Teologie náboženství

Vyučující: David Beňa

 

  1. Úvod

V této práci se pokusím představit ateismus, dále se pokusím ukázat několik pohledů na naší problematiku a také se pokusím zamyslet nad tím, zda je v rámci ateismu možné prožít náboženskou zkušenost. Svou práci budu psát z křesťanského pohledu a pokusím se jí koncipovat tak, aby byla přínosem pro české prostředí. V práci se také pokusím zohlednit zajímavý pohled na ateismus, který představuje TDNT.

Věřím, že tato práce bude přinejmenším podnětem k dalšímu studiu ateismu, protože v našem kraji je toto otázka zásadní, jelikož v České republice již dávno neplatí tvrzení z Ottova slovníku naučného: „Ze všeho, co posud známe o vývoji vzdělanosti lidské, vysvítá, že nehledíc k zakladatelům náboženství, národové i největší myslitelé jejich vždy docházeli k idee božstva, jakožto vrcholního svorníku lidského myšlení.“1 Většina obyvatel ČR totiž dnes nevěří v existenci Boha.2

Ateismus je v Česku v porovnání s ostatními zeměmi Evropy velmi vysoce zastoupen. Příčiny současného stavu, kdy Česko bývá označováno často jako misijní země, jsou mnohé, je to ať již dědictví z časů komunistického režimu, tak odpor k Římskokatolické církvi po vzniku první republiky, za které byla církev do jisté míry považována za symbol starého mocnářství.3

Toto tvrzení bych ale ještě radši upřesnil, protože se (stejně jako Tomáš Halík) domnívám, že právě Češi mají k ryzímu ateismu daleko. „Mnoho lidí se mylně považují za ateisty. Ve skutečnosti však odmítají karikaturu Božího obrazu … Chybně vidí některé ideály, jako je víra.“4

Pojem ateismus během historie prošel mnohými změnami, jejichž popis by zajisté vydal na mnohem rozsáhlejší práci, než je tato, proto jej v této práci zmiňovat nebudu, pokud to nebude nezbytně nutné.

Na začátek této práce také vnímám jako důležité uvést to, že jsem křesťan. Proto můj výchozí bod myšlení i jednání je křesťanská nauka. Práci se pokusím zpracovat tak objektivně, jak to jen bude možné.

V souvislosti s naší problematikou bych rád upozornil na práci Tomáše Halíka, který se ateismem zabývá v několika svých pracích, přinášející do této oblasti zajímavé pohledy.

    1. Práce se zdroji

Na úvod bych ještě rád představil několik zajímavých zdrojů, dostupných převážně on­ line. Jedná se konkrétně o ateistický web HOLBACHIA (http://holbachia.sweb.cz/), který mě zaujal poctivou prací, přestože autor je amatér, který se o problematiku zajímá. Tento web obsahuje i několik odkazů na články, citáty, přehledy, pomůcky k diskuzi, data a další internetové zdroje o ateismu (http://holbachia.sweb.cz/texty/klasik/klasik.htm). Další zajímavý zdroj je Internetový archiv s databází naskenovaných knih Internet archive: Universal access to all knowledge (http://www.archive.org/).

Dalším zdrojem, který bych rád zmínil je světový bestseller God Delusion5 od Richarda Dawkinse. Jedná se o ateistickou apologetiku Oxfordského profesora ateismu, která je zajisté zajímavým a důležitým podnětem pro přemýšlení o naší problematice.

  1. Ateismus: definice, přístupy

    1. Co je ateismus?

Podívejme se nejdříve na slovníkové definice ateismu. Ateismus je stručně vyjádřen v Oxfordském slovníku jako „víra v to, že Bůh neexistuje.“6 Ottův slovník naučný z roku 18887 o ateismu píše následující: „Atheismus (z řec.): mínění, že není Boha; nevěra; bezbožectví; neznabožství. Atheista: přívrženec atheismu, nevěrec, bezbožec, neznaboh.“8

ateismus filosofický názor, že neexistuje žádný bůh, ani jeden, ani více (a­  je řec. zápor předpona, alfa privativum + theos). Někdy se chápe jako špatně utvořený termín, a s tím mohou souhlasit rovněž sami ateisté, protože pro ně termín theos nic reálného, doslovného neznamená:), přeneseně pak má slovo theos význam "člověk přenesený na 'nebesa' ". Z a., což by se ale nemělo plést se současným významem výše zmíněným, byli svého času v době Říma obviňováni i křesťané, poněvadž odmítali římské bohy. A. se někdy vyčítá, že vlasně rovněž slepě věří, tentokrát v neexistenci Boha, kterou nelze dokázat, protože např. neznáme celý vesmír atd. To je ale omyl, plynoucí z extrapolace teismu na ateismus. A. uvádí důvody, proč není možné nebo pravděpodobné, že něco jako "bůh" existuje (námitka, že to nemůžeme empiricky poznat, je lichá, a. jde o racionální kritiku z logické rozpornosti víry a náboženství, termín theos je mu něčím prázdným, takže je logické, že nic nemůže být dokázáno ani poznáno). Tyto důvody jsou založené na tomto přirozeném, konkrétním a poznatelném světě, nikoliv na fantazii (náboženství), která ale při bližší analýze obsahuje pouze tento svět, akorát ve snivé podobě a nic mimo to. A. je pocta střízlivosti a rozumnosti, založené na konkrétnu a důstojnosti člověka.9

Ateista je podle Bauerova slovníku10 ten, kdo Boha ignoruje nebo jej zapírá:

(1) stav, kdy je člověk bez vztahu k Bohu, je bez Boha. Také to může být (2) takový člověk, který pohrdá či zapírá Boha nebo bohy a jejich zákony; popírač Boha, ateista (může se jednat jak o označení křesťanů ze strany polyteistů, tak i o označení polyteistů ze strany křesťanů).11

Ateismus se dá charakterizovat jako absence víry v existenci bohů. K této nepřítomnosti víry obecně dochází buď prostřednictvím promyšleného rozhodnutí, nebo z inherentní neschopnosti věřit náboženským učením, které se zdají doslova neuvěřitelné. Není to nedostatek víry zrozený z prostého ignorování náboženských učení.“12

Někteří lidé také definují ateismus jako stav bez náboženské víry, nebo přesvědčení o neprokázanosti existence Boha nebo bohů. V tomto pojetí ateismus zahrnuje i agnosticismus, skepticismus, pozitivismus a další myšlenkové směry. Někdy – ale zdaleka ne vždy – jsou pod tento pojem dokonce zahrnována i některá neteistická náboženství (buddhismus) a ateismus je chápán jako odmítnutí či pouhé nepřijetí teistických náboženství, v náboženství však nemusí jít jen o boha, rozhodující je přítomnost sakrálna, něčeho svatého, nadpřirozeného.13

    1. Druhy ateismu

V této kapitole se pokusím představit několik přístupů k ateismu. Nejprve bych rád představil přístup teologického slovníku k Novému zákonu, poté se budu věnovat přístupům, které uvádí jiné zdroje.

      1. Členění ateismu podle TDNT14

Theological Dictionary of the New Testament (dále TDNT) rozlišuje pod pojmem ἄθεος sedm druhů ateismu, které jsou rozeznatelné v antické kultuře:

  1. Praktický ateismus nevědoucích, krátkozrakých, soběstačných, požitkářských a bezstarostných lidí. Tento je napadán na mnohých místech jak Starým, tak i Novým zákonem (Iz 22,13; Jr 5,4nn; Ž 10,4; 14,1nn; Ř 1,30; 3,10nn; 1K 15,32; Ef 2,12).

  2. Sebe­ zbožňování státu nebo jeho představitelů, které vede k zapření božstev a nebo k sekularizaci náboženství. V Římském impériu a ještě předtím na východě se státní kult stal kultem jeho vládce, což Starý i Nový zákon považuje za přijetí démonického sebezbožnění jako urážku jediného Boha (Ez 28,2; Da 11,36; 2Te 2,4; Zj 13 aj.).

  3. Platón označil za ateisty účastníky mystických rituálů.

  4. Ateismem může být též označeno nahrazení tradiční víry v Boha filosofickým osvícením, které občas zahrnovalo metafyzickou reinterpretaci starých myšlenek novou formou zbožnosti. Toto pojetí však nehraje významnou roli v NZ.

  5. Ateismus může být též otřásání víry náboženským pochybováním, které je vyvoláno rozpory mezi vírou a stavem světa, což vede k zoufání si nad Bohem.

  6. Ve SZ vnímání absolutní závislosti může občas dostat formu neschopného vyhýbání se a odmítnutí všemocného Boha.

  7. Výpady rouhání, démonismu a antiteismu jsou oblíbené zbraně v konfliktech mezi různými vírami. Jsou obzvláště používány zastánci staré víry vůči hlasatelům a prorokům víry nové.

      1. Úvod ke členění ateismu

Většina zdrojů, se kterými jsem pracoval, dělí ateismus na dva základní směry: Ateismus implicitní a explicitní, silný a slabý. Podskupiny, které v rámci ateismu existují, jsou dále ateismus vztažitý (relativní), prostý (pozitivní), praktický (mravní), negativní, antropocentrický, protest proti světovému řádu, humanistický ateismus a agnosticismus. Tyto výše uvedené skupiny ateismu se pokusím stručně představit. Současné členění ateismu se příliš neliší od toho, které jsem nalezl ve starším pramenu (Ottův slovník naučný), jen dpolňuje některé kategorie, ale model zůstává stejný.

      1. Vztažitý (relativní) ateismus

I byli např. Sókratés a první křesťané pokládáni za atheisty, jako zas později od křesťanův pohané, a znamená na tom stupni atheista tolik co jinověrec nebo volnověrec.“15 Stejně to vidí i Wikipedia: „Jedná se popírání etablovaného náboženství, resp. přívrženci jiného náboženství byli často označováni za ateisty; pod toto zařazení by patřil např. Sókratés či první křesťané, později naopak křesťani označovali za ateisty pohany.“16

      1. Prostý (pozitivní) ateismus

Prostý „ateismus v užším (silném) slova smyslu zastává názor, že žádný bůh neexistuje, nazývá se explicitním ateismem nebo též pozitivním ateismem, někdy se mluví o „silném ateismu“.“17 Jedná se tedy o vědomé, cílené popírání Boha, které je rozhodnutím člověka. „Kdo však Boha vůbec popírá, spolu svět z hmoty nebo slepými silami vysvětluje, ten jest bezbožec v theoretickém smysle (a. Prostý, též positivním zvaný).18

      1. Mravní (praktický) ateismus

Jedná se o popírání tradičního mravního kodexu, např. vyjádřeného v Desateru.; podle anglické katolické encyklopedie je možné za ateistu označit např. člověka, který v boha sice věří, svým způsobem života však jeho existenci popírá.19

Tento ateismus je v Ottově slovníku naučném popisován jako jednání „člověka zlého.“20 Jedná se tudíž o volný styl života, „jako by Boha nebylo“, který nad sebou nemá nejvyšší autoritu. Pokud se zažene tento přístup do extrému, může být společnosti velice nebezpečný.

      1. Implicitní (negativní) ateismus

Konečně, kdo víry a idee Boha nepochopuje, až k ní nedosahá, jí nezná, jako bytosti na nižším stupni vývoje a rozum nedospělý (dítě, divoch) nebo změtěný: byl by neznaboh vlastně tak nazvaný.“21 „Implicitní ateismus nazývaný též negativním nebo neutrálním ateismem je nevíra, že nějací bohové existují. Příležitostně nazýváno rovněž jako „slabý“ ateismus, slabý ateista tedy netvrdí s přesvědčením, že žádný bůh neexistuje.“22

      1. Antropocentrický ateismus

Bohové jsou dle tohoto názoru pouhý produkt lidské mysli.“23 Na tuto myšlenku však Halík namítá, že tvrzení, že Bůh je pouze výplodem lidské mysli, umisťuje „Boha do nějakého prostoru, který překračuje sféru osobní víry“24 a ateista má tudíž k Bohu přístup pouze zprostředkovaně, protože existuje pouze v mysli druhých.

Připustí­ li, že idea Boha v mysli druhých by mohla být něčím víc, než jen kulturním artefaktem, kdyby odkazovala k další rovině skutečnosti, kdyby mohla být chápána například jako svědectví v silném slova smyslu, kdyby tedy „zprostředkovávala“ tuto skutečnost, kterou slovo Bůh označuje, pak to není žádný ateista.25

      1. Humanistický ateismus

Je antropologicky nejoptimističtější: „snaží se osvobodit člověka od víry v boha, která podle něj napáchala hodně zla, je většinou založen na důvěře ve schopnosti lidského druhu a na důvěře ve schopnosti vědy a techniky.“26 Tento přístup k ateismu je jakýmsi druhem víry (nepodložené) v to, že se lidstvo samo zlepší pokrokem. To je přístup, který souvisí s pár set let starou filosofií.

      1. Ateismus jako protest proti světovému řádu

Také proti uspořádání lidské společnosti. Je politickým výrazem nesouhlasu se současným stavem věcí. Je zároveň protipólem pojetí výše popsaného v bodu číslo 2 v kapitole 2.2.1., které ze státu, politického zřízení či vládce dělá boha.

      1. Agnosticismus27

Je přesvědčení o tom, že pokud Bůh existuje, stejně jej nelze poznat. Agnosticismus se ještě dělí na dvě frakce, z nichž jedna věří, že Boha nelze poznat z principu věci (je moc velký pro naší mysl; to je agnosticismus silný) a druhá je antropologicky optimističtější, protože věří, že Boha nelze poznat, protože zatím nemáme dostatečné poznání (agnosticismus slabý).

Slabý agnosticismus (TAP – Temporary Agnosticism in Practice) očekává, že „existuje definitivní odpověď, ať již kladná či nikoliv. … Někde tam venku je odpověď a my doufáme, že jí nalezneme, přestože jí v současnosti nemáme.“28

Silný agnosticismus (PAP – Permanent Agnosticism in Principle) „je přiměřený pro otázky, které nemohou nikdy být zodpovězeny, nehledě na množství důkzaů, které nashromáždíme, protože hlavní myšlenka důkazu není použitelná.“29

Otázkou pro diskuzi tohoto přístupu však zůstává kdo určuje, nakolik je agnosticismus udržitelný a zda existuje možnost zodpovědět jisté otázky. Pokud ano, nejsme příliš optimističtí v lidské možnosti poznání. Pokud ne, nedegradujeme tím možnosti svého rozumu?

      1. Ateismus jako státem vnucená ideologie

V této části bych rád poukázal na esej T. Halíka: Státem vnucený ateismus, který se dopodrobna zabývá touto problematikou. „Ateismus jako státem vnucovaná ideologie je totiž jen jedním druhem ateismu.“30 Je to vlastně náboženství, které je založeno na opozičním postoji vůči křesťanství.

hlavním protikladem a nepřítelem víry … není ateismus, nýbrž idolatrie. Státem vnucený ateismus je idolatrie, podobně, jako státem vnucené náboženství je idolatrií; bohem, který je adorován, je státní moc sama, případně její nositelé (strana, vůdce) a její symboly.31

  1. Jedná se tedy skutečně o ateismus? Problém přístupu k ateismu

Po studiu výše uvedených přístupů k ateismu musíme uznat, že ateismus není tak jednoznačná záležitost, jak se na první pohled může jevit. Když se zamýšlíme nad jednotlivými přístupy, shledáme, že některé jsou v přístupu k otázce Boha agresivnější než jiné. V určitých případech by se také dalo mluvit o ateismu jako o pastorační otázce.

Jak se ale máme postavit k ateismu, pokud jej nějaký přístup definuje jako uctívání či vnucení jiného boha, náboženství nebo ideologie? Neprotiřečí již tato definice ateismu? Podívejme se tedy nyní kriticky na úskalí jednotlivých přístupů k ateismu z druhé strany. K tomu bych si ještě dovolil rozdělit ateismus na dvě skupiny: náboženský ateismuslidský ateismus.

    1. Náboženský ateismus

Náboženským ateismem rozumějme takový druh ateismu, který má něco společného s vírou, jinými než křesťanskými božstvy a kulty. Do této oblasti ateismu bych zařadil sebe­ zbožňování státu a jeho představitelů, účastenství na mystických rituálech, výpady rouhání a démonismu, vztažitý (relativní) ateismus, mravní (praktický) ateismus a státem vnucený ateismus.

      1. Problém náboženského ateismu

Otázka, která nám zde vyvstane, je, zda výše uvedené směry ateismu jsou vskutku „pravověrně ateistické.“ Jedná se vlastně o náboženské chování mimo náboženství toho, kdo daného člověka za ateistu označuje.

Křesťané byli označeni za ateisty, protože měli pouze jednoho Boha a nechtěli se podrobit státnímu kultu. Ateistou je označen člověk, který se účastní mystických obřadů, a také člověk, který v socialistické éře přijímal státem propagovanou ideologii a symboly. To vše lze ovšem označit jako náboženské chování. Všechny tyto směry ateismu jsou spíše jakýmsi náboženstvím, a proto se domnívám, že právě v rámci této skupiny je pravděpodobnější prožití náboženské zkušenosti.

    1. Lidský ateismus

Skupina lidského ateismu do sebe zahrnuje ty oblasti ateismu, které mohou být vnímány více jako lidský postoj k Bohu, bohům a vyšší moci. Buď je jako například antropocentrický ateismus vnímají jako produkty lidské mysli a nebo mají jiný přístup s člověkem v centru. Jednotícím prvkem v této skupině je fakt, že žádný z těchto přístupů nepočítá s Bohem nebo jinou vyšší mocí, ale cíleně jí z různých důvodů odmítá.

Do této skupiny tedy patří již výše zmíněný antropocentrický ateismus, humanistický ateismus, ateismus jako vzpoura proti světovému řádu, implicitní (negativní) ateismus, agnosticismus, nahrazení tradiční víry v Boha filosofickým osvícením, vyhýbání se a odmítání Boha a otřásání víry náboženským pochybováním.

      1. Problém lidského ateismu

Lidskému přístupu k ateismu však lze namítnout, že vždy přistupuje k božstvu jako k neživému objektu (což je zajisté u mnoha náboženských systémů legitimní), ale zapomíná na to, že k Bohu se nemusí přistupovat výhradně ve vztahu JÁ­ ONO, ale že v mnoha náboženských systémech je naopak nemyslitelné přistupovat k Bohu jinak než ve vztahu JÁ­ TY32. Tento přístup pak mění situaci, protože má zásadní roli v pochopení víry i ateismu.

Agnosticismu se dá vytknout to, že je obtížně udržitelný, protože se jeho zastánci můžou jevit jako buď líní či neschopní pravdu odhalit, nebo natolik důslední, že pravdu nemohou přijmout a uznat. Silný agnosticismus navíc pracuje s pojmem „otázky, které nemohou nikdy být zodpovězeny“33, což je pojem obtížně udržitelný. Jaká jsou kritéria pro definování otázky jako nezodpověditelné?

  1. Náboženská zkušenost v ateismu

Nyní jsme se dostali k naší provokativní otázce: je možné v rámci ateismu prožít náboženskou zkušenost? Předtím, než odpovím, bych rád uvedl, že nelze posuzovat ateismus jako celek, ale musíme se dívat na jeho jednotlivá odvětví zvlášť. Proto uvedu pouze ty přístupy k ateismu, které tuto možnost připouští.

V této souvislosti bych rád poukázal na článek Tomáše Halíka O ateismu a pochybnostech ve víře, jehož závěr potvrzuje, že je možné mít náboženskou zkušenost i jako ateista:

Novověký atheismus je pocit, říká Hegel, ze kterého je potřeba udělat "pojem". Je třeba jít na dřeň tohoto pocitu. Atheismus je pro něho vlastně jakousi reprezentací kříže, důležitým motivem na cestě Boží dějinami. Atheismus má svou partikulární pravdu, pravdu Velkého pátku.

Jestliže chci lidem líčit víru, tak ji nelíčím jako katechismový souhrn pravd, ale jako příběh rozvinutý například do liturgie církevního roku. Atheismus je vnitřní podíl na Velkém pátku. Jan Zahradníček ve své krásné básni říká, že bolševici se snažili, "aby dějiny nepřekročily odpoledne Velkého pátku. Zážitek Velkého pátku je něco, co nesmíme zrušit. Možná, že atheista tohoto typu má svůj podíl na "temnotě Velkého pátku". Mým úkolem není atheistovi (onomu "zarmoucenému atheistovi") říct: "Ty se mýlíš – podívej se, tady jsou důkazy Boží existence." Ale spíše mu mám říci: "Ano, já ti rozumím. Toto je zkušenost, která odpovídá i mé zkušenosti, i mé cestě víry. Jediné, co mohu říct, je, že tato temnota nebude mít poslední slovo. Po Velkém pátku věci ještě pokračují." Budu citovat Metze – "Jestliže budeme mluvit o Vzkříšeném tak, že ve zvěsti o vzkříšení nebude slyšet křik Ukřižovaného, je to mythologie o Vítězi, nikoliv křesťanská theologie". Přes všechny zkušenosti mystiků a theologii kříže jsme my, křesťané, obávám se, leckdy hlásali spíše tuto mythologii Vítěze – a z této pozice se potom slova onoho existenciálního atheismu neberou vážně, tento výkřik bolesti se dává do jednoho pytle s těmi atheismy, které si nezaslouží vážnosti. On je však duchovní zkušeností s Božím mlčením a mystickým podílem na hodině kříže, což bychom spirituálně, theologicky, lidsky a křesťansky měli docenit.34

Trochu jiný pohled nabízí Ian Robinson ve své práci Can an Atheist Have a Religious Experience? Snaží se o uchopení přístupu k náboženské zkušenosti, která je mystická. S mystickým prožitkem si pak mnohdy neví rady ani etablované náboženství ani ateisté. Nejde však o to tuto zkušenost vysvětlit, ale o to, jak s ní naložíme.

Organizovaná náboženství měla vždy nelehký vztah s mystiky, v nejhorším případě je pronásledovala a snažila se obout jejich zážitky do již existujících modelů náboženské víry. Avšak pokud se takové zkušenosti stanou jednoduše doplňky kréd a rituálů zavedených náboženských hierarchií, jaký je pak jejich význam? Ateista přistupující k mystičnu bez tohoto náboženského břemena má možná lepší šanci prožít život obohacující a proměňující zkušenost. … náboženství sotva interpretovala mystickou zkušenost v pojmech jejich rozličných dogmat; smyslem ale je být jí proměněn.35

 

  1. Seznam použité literatury

 

  1. Arndt, W., Danker, F. W., & Bauer, W. A Greek­ English lexicon of the New Testament and other early Christian literature. "Based on Walter Bauer's Griechisch­ deutsches Wr̲terbuch zu den Schriften des Neuen Testaments und der frhchristlichen [sic] Literatur, sixth edition, ed. Kurt Aland and Barbara Aland, with Viktor Reichmann and on previous English editions by W. F. Arndt, F. W. Gingrich, and F. W. Danker." (3rd ed.). Chicago: University of Chicago Press, 2000.

  2. Dawkins, Richard. God Delusion. London: Transworld publishers, 2006.

  3. European Comission: Special Eurobarometer: Social values, Science and Technology. Kapitola Religious and spiritual beliefs. Publikováno v červnu 2005. Volně dostupné on­ line na: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_225_report_en.pdf. Citováno 6.5.2010.

  4. Halík, Tomáš. Co je bez chvění, není pevné: Labyrintem světa s vírou a pochybností. Praha: NLN s.r.o., 2009.

  5. Otto, J. Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, vlastním tiskem, 1888.

  6. Theological dictionary of the New Testament. 1964-c1976. Vols. 5-9 edited by Gerhard Friedrich. Vol. 10 compiled by Ronald Pitkin. (G. Kittel, G. W. Bromiley & G. Friedrich, Ed.) (electronic ed.) (3: 120-121). MI, Grand Rapids: Eerdmans.

 

    1. Webové zdroje

  1. Internet Archive: Universal access to all knowledge: www.archive.org. Citováno 5.5.2010.

  2. Halík, Tomáš. Many Czechs mistakenly consider themselves atheists. http://www.halik.cz/ja/czech2008.php. Vlastní překlad. Citováno 6.5.2010.

  3. Halík, Tomáš. O ateismu a pochybnostech ve víře. Mírně upravený přepis magnetofonového záznamu přednášky, konané na farářském kursu Českobratrské církve evangelické na ETF UK v Praze 26.1. 2005 (publikováno ve sborníku). Dostupné volně on­ line na: http://www.halik.cz/clanky/o_ateismu_pochybnostech_vire.php. Citováno 6.5.2010.

  4. Halík, Tomáš. Státem vnucený ateismus. http://www.halik.cz/clanky/statem_vnuceny_ateismus.php. Citováno 6.5.2010.

  5. HOLBACHIA – ATEISTICKÝ WEB: Úvod do ateismu: http://holbachia.sweb.cz/texty/jine/uvod.htm. Citováno 3.5.2010.

  6. HOLBACHIA – ATEISTICKÝ WEB: Slovník: http://holbachia.sweb.cz/texty/jine/slovnik.htm. Citováno 5.5.2010.

  7. Robinson, Ian. Can an Atheist Have a Religious Experience? Vlastní překlad. Práce je dostupná na www.srds.co.uk/begin/papers/robinson­ mystic.pdf. Citováno 6.5.2010.

  8. Wikipedia, česká (http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana) a anglická (http://en.wikipedia.org/wiki/Main_Page) jazyková verze. Citováno 5.5.2010.

    1. Softwarové zdroje

  1. Libronix Digital Library System 3.0e za přístupu do databáze MUNI – Litterae Ante Portas na (http://litterae.phil.muni.cz/). Citováno 5.5.2010.

  2. OALD7 – digitální verze slovníku: Wehmeier, Sally; McIntosh, Colin; Turnbull, Joanna; Ashby, Michael. Oxford Advanced Learner's Dictionary 7. ed. Oxford: Oxford University Press, 2005.

 

1Otto, J. Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí; Druhý díl: Alqueire - Ažušak. Praha: J. Otto, vlastním tiskem, 1888. Str. 949. On-line dostupné na webu Internet Archive: Universal access to all knowledge (www.archive.org): http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n1030/mode/1up. Citováno 5.5.2010.

230% dotázaných nevěří, že existuje Bůh nebo nějaká vyšší bytost, síla; 50% věří v nějakou neurčitou sílu, ale ne v Boha. Zdroj: European Comission: Special Eurobarometer: Social values, Science and Technology. Kapitola Religious and spiritual beliefs. Publikováno v červnu 2005. Str. 9. Zpráva je dostupná on-line na stránkách Evropské komise: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_225_report_en.pdf.

3Wikipedia – ateismus v Česku: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus_v_%C4%8Cesku. Citováno 6.5.2010.

4Halík, Tomáš. Many Czechs mistakenly consider themselves atheists. http://www.halik.cz/ja/czech2008.php. Vlastní překlad. Citováno 6.5.2010.

5Dawkins, Richard. God Delusion. London: Transworld publishers, 2006.

6Wehmeier, Sally; McIntosh, Colin; Turnbull, Joanna; Ashby, Michael. Oxford Advanced Learner's Dictionary 7. ed. Oxford: Oxford University Press, 2005. Str. 82; vlastní překlad.

7Otto, J. Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, vlastním tiskem, 1888.

8Otto, J. Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí; Druhý díl: Alqueire - Ažušak. Praha: J. Otto, vlastním tiskem, 1888. Str. 949. On-line dostupné na webu Internet Archive: Universal access to all knowledge (www.archive.org): http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n1030/mode/1up. Citováno 5.5.2010.

9HOLBACHIA - ATEISTICKÝ WEB: Slovník: http://holbachia.sweb.cz/texty/jine/slovnik.htm. Citováno 5.5.2010.

10Arndt, W., Danker, F. W., & Bauer, W. A Greek-English lexicon of the New Testament and other early Christian literature. "Based on Walter Bauer's Griechisch-deutsches Wr̲terbuch zu den Schriften des Neuen Testaments und der frhchristlichen [sic] Literatur, sixth edition, ed. Kurt Aland and Barbara Aland, with Viktor Reichmann and on previous English editions by W.F. Arndt, F.W. Gingrich, and F.W. Danker." (3rd ed.). Chicago: University of Chicago Press, 2000.

11Ibid., Str. 24; heslo ἄθεος.

12HOLBACHIA - ATEISTICKÝ WEB: Úvod do ateismu: http://holbachia.sweb.cz/texty/jine/uvod.htm, citováno 3.5.2010.

13Wikipedia – ateismus: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus, citováno 5.5.2010.

14Kapitolu ἄθεος jsem převzal z TDNT - Theological dictionary of the New Testament. 1964-c1976. Vols. 5-9 edited by Gerhard Friedrich. Vol. 10 compiled by Ronald Pitkin. (G. Kittel, G. W. Bromiley & G. Friedrich, Ed.) (electronic ed.) (3:120-121). MI, Grand Rapids: Eerdmans. Pozn.: vlastní překlad.

15Otto, J. Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí; Druhý díl: Alqueire - Ažušak. Praha: J. Otto, vlastním tiskem, 1888. Str. 949. On-line dostupné na webu Internet Archive: Universal access to all knowledge (www.archive.org): http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n1030/mode/1up. Citováno 5.5.2010.

16Wikipedia – ateismus: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus#. Citováno 6.5.2010.

17Wikipedia – ateismus: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus#. Citováno 6.5.2010.

18Otto, J. Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí; Druhý díl: Alqueire - Ažušak. Praha: J. Otto, vlastním tiskem, 1888. Str. 949. On-line dostupné na webu Internet Archive: Universal access to all knowledge (www.archive.org): http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n1030/mode/1up. Citováno 5.5.2010.

19Wikipedia – ateismus: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus#. Citováno 6.5.2010.:

20Otto, J. Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí; Druhý díl: Alqueire - Ažušak. Praha: J. Otto, vlastním tiskem, 1888. Str. 949. On-line dostupné na webu Internet Archive: Universal access to all knowledge (www.archive.org): http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n1030/mode/1up. Citováno 5.5.2010.

21Otto, J. Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí; Druhý díl: Alqueire - Ažušak. Praha: J. Otto, vlastním tiskem, 1888. Str. 949. On-line dostupné na webu Internet Archive: Universal access to all knowledge (www.archive.org): http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n1030/mode/1up. Citováno 5.5.2010.

22Wikipedia – ateismus: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus#. Citováno 6.5.2010.

23Wikipedia – ateismus: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus#. Citováno 6.5.2010.

24Halík, Tomáš. Co je bez chvění, není pevné: Labyrintem světa s vírou a pochybností. Praha: NLN s.r.o., 2002.

25Ibid., str. 340.

26Wikipedia – ateismus: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus#. Citováno 6.5.2010.

27Wikipedia – agnosticismus: http://cs.wikipedia.org/wiki/Agnosticismus. Citováno 6.5.2010.

28Dawkins, Richard. God Delusion. London: Transworld publishers, 2006. Str. 70; vlastní překlad.

29Ibid.

30Halík, Tomáš. Státem vnucený ateismus. http://www.halik.cz/clanky/statem_vnuceny_ateismus.php. Citováno 6.5.2010.

31Ibid.

32Vztah JÁ-ONO a JÁ-TY je popsán v knize: Buber, Martin. Já a Ty. Praha: Kalich, 2005.

33Dawkins, Richard. God Delusion. London: Transworld publishers, 2006. Str. 70; vlastní překlad.

34Halík, Tomáš. O ateismu a pochybnostech ve víře. Mírně upravený přepis magnetofonového záznamu přednášky, konané na farářském kursu Českobratrské církve evangelické na ETF UK v Praze 26.1. 2005 (publikováno ve sborníku). Dostupné volně on-line na: http://www.halik.cz/clanky/o_ateismu_pochybnostech_vire.php. Citováno 6.5.2010. Vlastní zvýraznění.

35Robinson, Ian. Can an Atheist Have a Religious Experience? Str. 17; vlastní překlad. Práce je dostupná na www.srds.co.uk/begin/papers/robinson-mystic.pdf. Citováno 6.5.2010.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář